Zajímavosti
Ex Machina
Ex Machina je hodně netradiční pohled na superhrdinský mýtus. Neustále se v něm konverzuje a postavy nezachraňují svět ani kočky uvízlé na stromech. Zajímá je systém školství, peníze daňových poplatníků a otázka homosexuálních sňatků. Zkrátka nejlepší komiks o starostovi New Yorku…
Nečekejte Giulianiho ani Bloomberga, ti nepřijdou. Hlavou města se spánkovým deficitem se totiž v roce 2002 stal bývalý stavební inženýr a superhrdina Mitchell Hundred, poté co 11.září 2001 zachránil jednu z věží Světového obchodního centra. Alespoň to se nám snaží namluvit Brian K. Vaughan ve své úspěšné superhrdinsko-thrillero-politicko-fiktivní-každopádně-skvělé sérii.
Ex Machina je pecka. Konverzační pecka, žádný třeskutě akční nářez. Nejvíc těží z originálního námětu a z tajemství, kterým je celý příběh opředen. Ke čtení nás netáhne jen touha vědět, co bude dál, ale především, co se vůbec stalo na začátku (protože první stránka se nejspíš odehrává na konci série). To s sebou logicky nese také jiný druh napětí. Víc losťácký než prisonbreakovský. Vaughan opět vařil podle osvědčeného receptu, jaký použil při psaní postapokalyptického Y: The Last Man - v obou sériích běží především o puntičkářsky vykreslený svět, bourání klišé a stavění monumentálních rozhovorů. Přes bubliny je někdy dokonce vidět kresba! A zatímco Ypsilon vypráví o posledním muži na planetě Zemi, Ex Machinu nese na svém jetpacku první a jediný superhrdina, jakého náš svět poznal. The Great Machine.
Bylo to 18. října 1999, kdy Mitchell Hundred přišel do kontaktu s podivným zeleným předmětem, který jako by vyrůstal z pilíře Brooklynského mostu. Kontaktem rozumíme explozi, která Mitchellovi zdeformovala půlku obličeje a nahradila poškozenou tkáň fosfóreskujícími drátky. Hundred s nimi získal i schopnost ovládat přístroje a „mašiny“. Nestal se ovšem ultimátním newyorským opravářem, ale navlékl speciální oblek, který mu nadesignovaly zelené věcičky ve snu, a vydal se konat dobro. Samozřejmě si vedle úžasu vykoledoval i kritiku, protože když někomu při záchraně života zároveň zlomíte ruku, lidé si to vyloží po svém.
11. září 2001 byl už etablovaným hrdinou. Jelikož ale nedokázal zastavit první letadlo, přitloukl jetpack na hřebík a vstoupil do politiky. Na konci roku 2001 byl zvolen starostou. Vaughan má svoje hřiště precizně nalajnované, hned na první stránce nám poví, v jakém časovém období se bude příběh odehrávat, a poté drobí flashbacky z různých časových rovin. Člověk hned chápe, proč si ho k sobě přetáhl scénáristický tým Lostu, který už má solidní komiksové základy (Dini, Loeb, Lindelof).
Ex Machina osvěžuje víc než Brise One Touch. Vyprávění létá i padá s premisou, která dosadila superhrdinu do významné politické funkce. Odehrává se v reálném světě, kde superhrdinský mýtus existuje pouze v komiksech a lidé se nejdříve vůbec musí vyrovnat s prvním nadčlověkem. Největší boje se proto odehrávají v kanceláři nebo po telefonu, když Hundred řeší něco s vrchní policejní komisařkou, přitažlivými novinářkami nebo pletichaří s tajnými službami. V prvním booku s podtitulem The First Hundred Days je největším problémem obraz Abrahama Lincolna, který jeho autorka vyzdobila nápisem negr, a druhá linie sleduje vraha silničářů. Až postupem času přichází na scénu záhady spojené s podivným předmětem, který Mitchovi daroval superschopnosti, ale jiní si po setkání s tajemnou zelenou látkou třeba vraží propisku do očí nebo uřezávají ruce.
Stejně tak můžete Ex Machinu považovat za silnou politickou agitku, což už tak příjemné není (Pavlovský to potvrdil, ale jemu se nelíbili ani Potomci lidí, takže ho neberte moc vážně…).
Nakreslit dynamicky komiks, ve kterém jsou dominantním hybatelem děje kecající hlavy, to už chce koule. Harris má naštěstí obě - schopného inkera a koloristu. Všichni společně přináší silný expresivní zážitek. Realistická, až suchá kresba sedí k civilnímu stylu vyprávění, ale taky jeho náladu zásadním způsobem ovlivňuje. Vykouzlí emoce i přirozenou řeč těla (Harris většinou kreslí podle živé předlohy), a když už dojde na svižnější scény, nepostrádají šťávu.
Ex Machina není šukedeliózní jako Y: The Last Man. Yorickovo dobrodružství je přístupnější větší skupině čtenářů a je „prvoplánově“ zábavnější. Ex Machina jede v setsakramentsky vážných kolejích a na neameričana číhá pár nebezpečí (časté odkazy k americkým reáliím). Ale když víte, do čeho jdete a nebojíte se u komiksů přemýšlet, Ex Machinu můžu jen doporučit. Zároveň si můžu postesknout, protože Ex Machina i Y: The Last Man jsou ukázkou současné mainstreamové špičky, která u nás nemá šanci…
kliknutím na náhled zobrazíte obrázek v plné velikosti
11.5.2007 vložil Lukáš Růžička
Komentáře: 3
