Zajímavosti
Filming #3
V rámci dnešního Filmingu věnujeme povinný canc novému filmu Marka Stevena Johnsona, jehož Ghost Rider už stačil vydělat 200 milionů dolarů. Lidi chodí vážně na každou ptákovinu...
Komiksový Johnny Blaze nikdy nepatřil mezi smetánku Marvelu (jak jste se mohli dozvědět v pondělním článku), spíš známým hrdinům jen zahřívá střídačku. Námět se tváří vážně, přitom je to béčko jak počáteční písmeno ve slově Brno. A „adaptace“ není jiná, sice se snaží o nadhled, ale člověk netuší, jestli se má upřímně smát společně s tvůrci nebo se jen krutě vysmívat jejich trapnému počínání.
Motocyklový kaskadér podepíše smlouvu s Mefistofelem, aby zachránil umírajícího otce. Jenže co čert nechtěl, fotřík se na světě stejně dlouho neohřeje, a Johnny tak získává své životní trauma, o které s láskou pečuje. Díky nadpřirozeným schopnostem se Blaze při svých bláznivých kouscích nikdy nezraní. Vydobude si slávu, chlapi ho respektují, slečny mu mávají podprsenkami a o rozhovor s ním stojí každý reportér (včetně vnadné Evy Mendes). Život by takhle klidně mohl jít dál, kdyby se z Johnnyho nestával v blízkosti zla hořící démon pomsty s fajn mašinou a ještě fajnovější vizáží. Musí zastavit ďáblova synka Blackhearta, který prahne po pradávné smlouvě zajišťující moc nad peklem (asi). Raději by si ale měl najít nové kamarády, protože jeho poskoci z temnot jsou neskuteční retardi. Vůbec by si všichni dohromady měli říkat spíš Oggy a škodíci.
Mark Steven Johnson je roztomilý trouba bez talentu, a po shlédnutí Ghost Ridera pochybuji také o jeho řemeslnických dovednostech, protože z látky se dalo vytěžit mnohem víc než parádní akce (ironie), úžasné efekty (vtip), emocionálně vypjaté scény (sarkasmus) a herecké koncerty (záchvat smíchu). Když do hrdiny narazí náklaďák, kamera spíš nezaujatě pozoruje, než aby diváka zarazila do sedačky…
Protože chvíli trvá, než se Johnny zapálí pro věc, věnuje se dost času romantické linii mezi ním a reportérkou Roxanne. MSJ ze scén neždíme dojetí ani (záměrný) humor, větší jiskření mezi postavami předvedl snad i sračkoidní Daredevil. A pokud si myslíte, že je DD špatný, neviděli jste Nicolase Cage, jak se chechtá pořadu o šimpanzím karatistovi a „pije“ při tom želé bonbóny ze sklenice na Martini. Cage je kategorie sama pro sebe, jeho výkon připomíná Nicolase Cage, který se ze všech sil snaží dělat, že není Nicolas Cage. Budiž mu k dobru, že chování jeho hrdiny nikdo nechápe a evidentně se jím nechal inspirovat snímek Návrat idiota.
Johnson a Cage stojí také za scénářem. Jsou velcí fanoušci komiksů a z nejrůznějších rozhovorů je patrné, že se na place pořádně vyblbli. Právě Ghost Rider nás učí, že cesta do pekla je vydlážděna dobrými úmysly - to, co tihle tragédi vyplodili, je čiré zoufalství. Nikam nesměřující příběh se topí (na okamžik surfuje) v rádoby cool nápadech, aniž by nabízel silnou dějovou linii, ke které bychom se mohli vracet. Tohle je prostě další z filmů, na jehož konci vám absolutně nezáleží, ba si občas přejete, ať skončí špatně a nehrozí pokračování.
Nehledě na to, že Johnsonovo pojetí bylo od začátku předurčeno k záhubě, když míchá téma zaprodání duše s usrkáváním bonbónů a rozjuchanými obrazy, které jsou v romantických scénách kýčovitější než sádrový trpaslík. Leda že by od začátku plánoval natočit blockbuster za 110 milionů dolarů pro milovníky špatných filmů…
Mizerná kvalita, stoprocentní zážitek, parádní komiksová ostuda.
P.S.: Abychom nekončili tak optimisticky - HBO bude produkovat televizní seriál podle kultovního Preachera! Nechtějte po mě ovšem vědět, kdo ho dostal na starost. Ne, že bych to nevěděl, ale když vám to povím, začnete se v noci počůrávat.
22.3.2007 vložil Lukáš Růžička
Komentáře: 17
