Zajímavosti
Plačící nindža se zápisníkem smrti
Ano, takto podivné slovní spojení by nám vzniklo, kdybychom se pokusili nacpat do jedné věty stručné charakteristiky všech tří manga sérií, se kterými hodlá nakladatelství Crew letos vtrhnout na nic netušící český komiksový trh. Že se jedná o tři naprosto výtečné série, které si právem vydobyly uznání a věrné fanoušky po celém světě, to snad ani není potřeba zmiňovat, to se rozumí samo sebou. Jejich názvy jsou natolik zvučné a všeobecně proslulé, že se už donesly do uší i lidem, kteří si jinak mangu pletou s tropickým ovocem. Pokud náhodou patříte mezi ty, kterým dosud do mozkových závitů neproniklo nic víc, než právě jenom ta jména, pak jste ideální cílovou skupinou tohoto rozsáhlého troj-profilu, který vám všechny tři série přiblíží stručným popisem a řadou obrazových ukázek.
1. Crying Freeman
Jen těžko si lze představit sérii, která by si to čestné první místo v naší nabídce zasloužila více. Kombinace jednoho z nejuznávanějších scenáristů a jednoho z nejosobitějších kreslířů se ukázala být doslova smrtící. Dala vzniknout sérii, která se v mnoha směrech vymyká běžnému průměru a láme všemožná tabu a konvence.
Už samotný úvod do příběhu je poměrně netradiční a okamžitě čtenáře vtáhne. Sledujeme v něm krásnou, osamělou dívku, která v podvečer svých devětadvacátých narozenin smířeně čeká, až bude zavražděna. Spatřila totiž obličej úkladného vraha, který před jejíma očima postupně zabil dva významné členy podsvětí. Spatřila obličej krásného mladíka, kterému po každém zabití tečou z očí slzy. Protože je jedinou svědkyní, která by jej mohla identifikovat, je nasnadě, že je v pořadníku na odstranění další na řadě. Dívka je připravená umřít. Na svého vraha má před smrtí jenom jednu jedinou prosbu... Jakou? To už vám neprozradím.
Série Crying Freeman je zajímavá nejenom díky nezvyklé hlavní postavě (mladý japonský hrnčíř, který je přinucen stát se zabijákem ve službách čínské mafie a který nad každou obětí reflexivně roní slzy), ale i díky nebývale odvážné kombinaci chladnokrevného násilí, nefalšované romantiky a explicitně zobrazovaného sexu (což s sebou „bohužel“ nese nezbytnou nálepku 18+). Vše je zde oholeno až na kost a podáváno v neředěné syrové podobě. Když krev, tak tepenní, když láska, tak až za hrob, když sex, tak vášnivý a smyslný. Crying Freeman se nezatěžuje žádnými obezličkami, je nekompromisně otevřený a přímočarý, skoro až na hranici jednoduchosti a přehnaného pozérství, které však – možná o to více – skvěle fungují.
Ztotožnit se s hrdinou, který zabíjí lidi, aby prosazoval zájmy zločinecké organizace, není na první pohled snadné. Jakmile to však zkusíte, zjistíte, že si podvědomě nemůžete pomoct a musíte mu držet palce. Tato pocitová rozporuplnost je další skvělou finesou, která činí tuto sérii tak výjimečnou a nezapomenutelnou.
Pokud čtete Crew2 pravidelně už nějakou dobu a poctivě celou (a opovažte se někdo přiznat, že to neděláte!), jména autorů tohoto pětisvazkového komiksového majstrštyku vám nebudou neznámá. Kreslíř Ryoichi Ikegami (v české transkripci Rjoiči Ikegami) měl svůj profil v Žlutém koutku v Crwi číslo 20. Nebudu proto na jeho anatomicky přesnou, precizní, dynamickou, realistickou a zatraceně líbivou kresbu plýtvat dalšími superlativy a nechám raději mluvit ukázky samy za sebe. Scenáristovo jméno se objevilo o dvě čísla dříve v článku věnovaném sérii Lone Wolf and Cub a nebyl jím nikdo jiný než Kazuo Koike, jeden z nejvlivnějších japonských komiksových scenáristů vůbec.
Crying Freeman byl jednou z prvních mang, které se v 80. letech minulého století objevily na americkém trhu a rozpoutaly tamní vlnu zájmu o japonský komiks, která přetrvala až dodnes. Bude také první mangou, která se objeví na českém trhu s logem nakladatelství Crew, a my věříme, že si své úspěšné tažení zopakuje.
2. Naruto
Úkladnými vrahy a školenými zabijáky se zabývá i naše druhá série, ovšem přistupuje k této problematice z trochu jiného konce. Pro inspiraci sahá hlouběji do japonské historie a oživuje tradici nindžovských škol a klanů.
Titulní Naruto je dost neomalený a svérázný puberťák, který vyrůstá ve vesnici nindžovského klanu Konoha. Jako všichni zdejší obyvatelé, i on už odmalička pilně trénuje, aby se stal plnohodnotným mistrem tajných bojových dovedností a mohl začít plnit zadání. Narutovi však život komplikuje jedna „maličkost“ – v jeho těle je zapečetěný devítiocasý démon, který kdysi dávno napadl vesnici a kterého se tehdejší klanoví válečníci nedokázali nijak jinak zbavit. Malý sirotek se tak nikoliv vlastním zaviněním stává vyvrhelem, avšak jeho odhodlání splnit si svůj největší sen to snad jenom posílí – je rozhodnutý, že z něj jednoho dne bude nejsilnější válečník ze všech a stane v čele jako příští vůdce!
Narutova cesta za splněním snu bude dlouhá a stejně tak dlouhá bude i cesta čtenáře, který se rozhodne osudy mladého nindži sledovat. Série, která v Japonsku začala vycházet v roce 1999 a jejímž autorem je Masashi Kishimoto (v české transkripci Masaši Kišimoto) totiž pořád ještě není uzavřená a její aktuální počet souborných knižních dílů se přešplhal přes číslo 50. Není se celkem čemu divit, vzhledem k tomu, že se Naruto těší neutuchajícímu zájmu a přízni fanoušků po celém světě a v mnoha zemích představuje naprostý bestseller, včetně rodného Japonska, kde se této série prodalo celkem již více než 100 milionů výtisků!
Kouzlo a přitažlivost Naruta spočívá v dobře aplikovaném osvědčeném modelu, ze kterého těží většina akčních chlapeckých mang: vyprávění je vystavěné kolem charakterově zajímavého (nebo přinejmenším „z průměru se vymykajícího“) pubertálního hrdiny (to aby se s ním čtenář hlavní cílové skupiny – čili dospívající chlapec – mohl snadno ztotožnit), který se na své cestě na piedestal nejlepšího bojovníka krůček po krůčku – zarputile a nezlomně – propracovává zástupem pořád silnějších a nezvyklejších protivníků a sám se při tom učí neustále nové a pořád účinnější techniky a metody boje. Série na první pohled těží z mnohasetleté tradice klasického japonského budó, konkrétně nindžucu, které si ale bez rozpaků přetváří dle svých potřeb a vnáší do něj řadu prvků, které ve skutečném světě stojí daleko za hranicí reality. Potkáte zde tudíž například válečníky, kteří dokáží vytvářet kopie sebe samých, uvěznit soupeře svým stínem, využívat k boji pohyblivý písek, povolávat bytosti z jiných sfér, chodit po vodě a hladkých stěnách či využívat speciální oko, které předem vidí každý váš pohyb dřív, než ho uděláte.
Pokud jste příznivci originálně pojatých soubojů, které se někdy protáhnou i na několik knih, pak je tato série pro vás jako stvořená. Pokud už jste z podobných „klukovin“ vyrostli, možná vás zaujme pseudohistorický svět nindžů či složitá síť intrik, které různé mocenské kliky rozehrávají na pozadí. Naruto je každopádně fenomén, který je dobré znát.
3. Death Note – Zápisník smrti
Série Death Note (neboli „Zápisník smrti“) je vystavěná na poměrně zvláštní premise. Zkuste si představit, že existují bytosti zvané bohové smrti. Každý z těchto bohů vlastní zápisník, do kterého když zapíše něčí jméno a představí si při tom jeho obličej, dotyčný zemře. Používání zápisníku se řídí celou řadou přesně stanovených pravidel a zabíjet s jeho pomocí může pouze jeho právoplatný majitel. Nikde se však nepíše, že by se majitelem zápisníku nemohl stát člověk...
A tak se jednoho dne jeden z těchto zápisníků dostane do rukou chlapce jménem Light Yagami (v české transkripci Jagami). Light je mimořádně inteligentní a nadaný mladík, který se pod vlivem svého otce, policejního náčelníka, připravuje na dráhu kriminalisty. Díky nalezenému zápisníku to vezme tak trochu zkratkou a pod pseudonymem Kira začne likvidovat usvědčené kriminálníky, coby samozvaný ochránce světa. To ovšem oficiální autority nemohou připustit, a tak se rozjíždí rozsáhlé celosvětové pátrání, do jehož čela se postaví tajemný L – nejúspěšnější a nejschopnější detektiv světa.
Začíná tak hra na kočku a myš, ve které si oba rovnocenní soupeři pravidelně prohazují role. Light má na své straně výhodu zabijáckého nástroje, jehož použití nepostihnutelné běžnou logikou jako jediný dokonale chápe. Vůči svému pronásledovateli ho však nemůže použít, protože nezná jeho pravé jméno a ze začátku ani obličej. L má na své straně výhodu obrovského technického a finančního zázemí a skutečně brilantní mysl, která dokáže spojovat i ty nejmarkantnější detaily a vyvozovat z nich děsivě přesné závěry. Jejich vzájemný souboj tak poněkud připomíná šachovou partii, ve které jde především o to, kdo dokáže spočítat víc soupeřových tahů dopředu a kdo jako první udělá chybu.
Dvanáctidílná série Death Note, která časopisecky vycházela od prosince 2003 do května 2006 a kterou mají na svědomí scenárista Tsugumi Ohba (Cugumi Ohba) a kreslíř Takeshi Obata (Takeši Obata), patří mezi nejzajímavější mangové série posledního desetiletí. Někomu by možná mohla vadit její syrovost a občasná chladná a nekompromisní brutalita (i když krev v ní skoro neteče), rozhodně se jí však nedá upřít, že je inteligentní, originální a napínavá. Pro fanoušky detektivního žánru je to takřka povinnost.
Co říci závěrem: Máme tu krvavou a erotickou gangsterku pro dospělé, akční mlátičku pro mládež a inteligentní detektivku pro všechny věkové skupiny. Všechny tři série patří k tomu nejlepšímu, co japonský komiksový trh nabízí a právem se dočkaly světového věhlasu a vydání v mnoha zemích. Lze si snad z takové nabídky nevybrat?
kliknutím na náhled zobrazíte obrázek v plné velikosti
30.5.2011 vložil Jiří Pavlovský
Komentáře: 0
