Zajímavosti
Jeremiah
Léty prověřená evropská kvalita...
Evropská scéna u nás nemá na růžích ustláno a jednou ze slavných evropských sérií, které na to doplatily, je jednoznačně Jeremiáš (v originále Jeremiah). Autorem tohoto díla je jak po scénáristické, tak po kreslířské stránce Herman Huppen (původem z Belgie), známý fanouškům komiksu pod svým uměleckým jménem Hermann.
V našich končinách vyšel jeden jediný díl - Puška ve vodě (v chronologii celé série číslo 22 - proč byl zrovna vybrán tento díl zůstává záhadou) - a směle může aspirovat na nejhorší oficiální překlad, který se kdo odvážil vydat a chtít za to peníze. Pod nánosem nesmyslů, hrubek a odfláknuté práce se skrývá vcelku čtivý příběh s dobře vykreslenou atmosférou, chybí ovšem jakékoliv zasvěcení do děje a reálií, což by si celé album zasloužilo. Přestože jsou totiž jednotlivá alba samostatnými celky, prostupuje jimi jednotná dějová linie, kterou je přece jen potřeba znát. První díl se objevil v roce 1979, prozatím poslední koncem roku 2009 - nese pořadové číslo 29, což už je úctyhodná délka.
O co tedy jde? Jedná se o klasický postapokalyptický příběh odehrávající se v blíže neurčené blízké budoucnosti na území dnešních Spojených států. Podrobnosti o katastrofě jsou zmíněny pouze v náznacích, nevíme ani, zda byl zasažen celý svět, nebo jenom jeho část. Sem tam se mluví o velké čistce, což by mohlo naznačovat, že konflikt měl rasový či náboženský podtext, výskyt mutantů zase poukazuje na použití atomových či chemických zbraní. Každopádně dopady byly strašlivé a Hermann to nezapomíná ve svých obrázcích patřičně připomínat. Děj se sice odehrává v budoucnosti, použité kulisy ovšem v mnohém připomínají scénky z dob Divokého západu.
Ústředními postavami díla jsou dva mladí muži - Jeremiáš a Kurdy. V prvním díle je Jeremiáš ještě nezkušený chlapec, který přežije jen díky náhodě a setkání s o pár let starším, leč životem daleko protřelejším Kurdym Malloyem, jenž Jeremiáše vytáhne z bryndy a následně přibere do party. Během několika úvodních dílů nechá autor oba dva zestárnout a Jeremiáš i Kurdy tak dorostou do podoby, ve které vystupují ve ve všech dalších dílech.
Jeremiáš je prototypem čestného hrdiny, který se vždy neochvějně a proti zásadám „zdravého rozumu“ staví na stranu dobra (tak, jak ho chápe on), což ho ve světě, kde přežívá ten nejsilnější, neomylně vede z jednoho průseru do druhého. Jenže v duchu hesla: „Co tě nezabije, to tě posílí“ se z chlapce, který je na začátku ostatním spíše pro smích, stává velice sympatický a charakterní hrdina, který si patřičný respekt dokáže vydobýt už jen svým vystupováním. Takže v okamžiku, kdy předstupuje před padouchy, ledabyle žvýká kukuřici, druhou rukou odhrnuje vestu, aby byla vidět bouchačka u pasu a pronáší větu: „Nějaký problém?“, se lotrům vůbec nedivíte, že zdvořile bez protestů vyklízí bojiště.
Kurdy je Jeremiášův opak. Dalo by se říct, že je to takový vykutálený hajzlík, kterého ze všeho nejvíc zajímá, kde rychle a snadno vydělat nějaké prachy. Žádná levárna mu není cizí, neštítí se nejrůznějších špinavostí, ale někde v hloubi pod tímhle nánosem dříme zdravé jádro, které nakonec vždy vystoupí na povrch a Kurdy se neochvějně postaví po bok Jeremiášovi. A to je dobře, protože Kurdy na rozdíl od Jeremiáše neváhá ve chvíli, kdy je to potřeba, řádně přitlačit na pilu.
Jak vidno, Hermann stvořil po charakterové stránce značně nesourodou dvojici, což zvýraznil i jejich výtvarnou podobou. Zatímco Jeremiáš by se zřejmě mohl rovnou přihlásit do jakékoliv soutěže krásy a u dámského publika by bez problémů zabodoval, Kurdy je na tom právě naopak. A navíc jen výjimečně z hlavy sundává vojenskou helmu s pírkem, která mu dělá neodmyslitelnou společnost – a pochopitelně z Kurdyho vytváří ještě pitoresknější postavičku (ve všech významech tohoto slova), než ve skutečnosti je.
Děj jednotlivých alb spojuje jednotná linie. Oba hrdinové putují poničenou zemí a záhy po začátku se ocitnou v nebezpečí, ve kterém jde zpravidla o holý život. Občas vinou Jeremiáše, občas vinou Kurdyho, tu a tam zcela nezaviněně jen díky souhře okolností. Pochopitelně ze všech strastí nakonec vyváznou, ale dost často si odnesou šrámy nejen na těle, ale hlavně na duši (pochopitelně zejména v případě Jeremiáše, Kurdy se dokáže otřepat mnohem rychleji). A přestože na konci každého alba slaví vítězství, nejedná se o žádné nepřemožitelné supermany, často je od smrti dělí jen vlásek a jakýsi anděl strážný v poslední chvíli zařídí, že se štěstí přikloní na jejich stranu.
Kulisy k příběhům vytváří poničený svět, na každém kroku jsou vidět stopy po nedávné (?) zkáze. Tu a tam se už však začínají objevovat ostrůvky nové civilizace, často v podobě jakýchsi uzavřených městských státečků, kde moc zpravidla třímá v ruce jeden místní tyran či despotická klika vyvolených. Dějové linky jsou pak již od začátku poměrně snadno předvídatelné, ovšem kvalitě příběhů jako takových to pranic neubírá.
Čtenář totiž musí od začátku přistoupit na fakt, že se nejedná o žádnou vznosnou četbu plnou hlubokých myšlenek. Nic takového. Je to prostě dobře vymyšlený dobrodružný příběh, který se dobře čte a jeho jediným účelem je pobavit. Což se mu dle mého názoru bezezbytku daří. Prostě kvalitní brak!
Nemalý podíl na tom má i kresba, která je v rámci možností realistická, autor si dost hraje s výrazy obličeje. Za ta léta si Hermann vypracoval nenapodobitelný styl, jenž je rozpoznatelný na první pohled. Skutečně mistrovsky si počíná v práci s barvou a skvěle dokáže barevnou paletou navodit atmosféru příběhu. Často experimentuje s rozložením jednotlivých obrázků na stránce, ovšem žádná divočina se čekat nedá. Asi tak v polovině celé série přišla částečná změna kreslířského stylu, pevný obrys postav s jednolitými barevnými výplněmi trochu ustoupil do pozadí, barevná škála se rozšířila a ve větší míře začal Hermann využívat stínování. Osobně mám starší alba radši, ale je to otázka vkusu – možná je to tím, že je mám i více načtená, zatímco ta novější jsem jen tak prolétnul.
Co říci závěrem – pokud vás baví dobrodružné příběhy, do kterých na začátku nasednete a na konci vás po příjemně strávené půlhodince vyplivnou s pocitem, že jste nemarnili svůj čas zbůhdarma, nemáte proč váhat. Pokud máte navíc rádi postapokalyptické příběhy (říznuté atmosférou Divokého západu), je Jeremiáš přesně to, co byste neměli minout. Litovat určitě nebudete. Po počátečním rozjezdu (asi tak první tři díly) se kvalita jednotlivých dílů pevně usadí na stabilní úrovni a nezklame.
Zbyněk „Blokič“ Froněk
30.9.2010 vložil různé Komentáře: 0
