Zajímavosti
Spider-Man den poté
Jak vypadá Spider-Man v staronovém provedení?
Už uplynul nějaký čas od chvíle, kdy došlo k nejnenáviděnější události v dějinách komiksu od dob Klonových válek – ke story One More Day. A k obojímu došlo u Spider-Mana. Něco už se tušilo předem, tvůrci hlásali, že se manželství Petra a Mary Jane otřese v základech, takže se čekal rozchod, rozvod, možná dokonce i smrt... ovšem to, s čím přišli šéfové Marvela, nečekal nikdo. Zásluhou pekelných sil přestalo manželství prostě existovat, všichni zapomněli na to, že je Petr Parker Spider-Man a všechno, co se v posledních zhruba 300 sešitech stalo, se prostě nestalo. Tedy, něco se stalo, ale něco ne - bude si Petr pamatovat padouchy, se kterými bojoval kvůli Mary Jane? Mefisto aby se v tom vyznal.
Jasně, tvůrci chtěli šoupnout Parkera zpátky, do infantilních dob dospívání, aby opět víc oslovoval náctileté čtenáře, jenže způsob, jak to provedli, je tak trochu flusnutím do ksichtu komiksových fandů a nejlacinější řešení situace od chvíle, kdy Bobby Ewing vyšel v Dallasu ze sprchy. V Marvelu provedli něco, čemu se v Americe říká „jump the shark“, skok přes žraloka – prostě okamžik, kdy divákům seriálu naservírujete něco tak přemrštěného, nepravděpodobného a křečovitého, že nad dílem mávnou rukou a jdou pryč. (I když už se rozjíždí nové označení, na počest nového Indyho: Nuke the Fridge, znukleárnit ledničku)
Ale odhlédněme od uraženého fandovství a zkusme se mrknou na to, jaká je nová pavoučí řada – která navíc vychází třikrát měsíčně (všechny série se spojily do jedné).
A i přesto, že bych byl nejradši, kdybych jí mohl nenávidět, musím přiznat, že je docela fajn. Aby marvelovští bossové trochu zamázli svůj malér, angažovali do série výkvět scenáristů. Autoři se střídají v rychlém sledu, každý má jeden příběh a pak hned nastupuje další. Mezi nimi je třeba Dan Slott (She-Hulk), Marc Guggenheim (seriál O.C.), Joe Kelly (Deadpool), Bob Gale (film Návrat do budoucnosti) – prostě lidi, kteří mají lehkou ruku a hlavně smysl pro humor.
Právě díky nim má Spidey pořádné hlášky a mimochodné komentáře. Jinak je to hodně návrat ke klasice: J. Jonah Jameson stále zuří (po mrtvici jeho žena prodala Daily Bugle a všichni se teď snaží, aby to nezjistil, a neseklo to s ním znova), Spidey je zase svobodný a neúspěšně balí holky, z mrtvých vstal Harry Osborn (další velká smrt v dějinách Marvelu je zrušená) a vůbec se všechno vrátilo do starých kolejí.
Jenže, jak se každý měsíc střídají autoři, tak je to v podstatě jen série krátkých příběhů, které spolu nijak zvlášť nesouvisí. Každou chvíli nový padouch, Petr Parker nestíhá, uzavřené epizodky, minimální posuny, prostě ryzí návrat ke stylu šedesátých let. Což je dneska, kdy i televizní kriminálky nabízejí epický příběh a vývoj postav, trochu krok zpátky.
Zatímco u Straczynského člověk sledoval, jak pomalu buduje Spideyho mýtus – a čtenář akceptoval i slabší díly, protože to pořád někam vedlo, tak tady je to čistě jen přečti a zapomeň. Ale je fakt, že se u toho budete bavit... a naštěstí si tvůrci úplně nezatarasili vrátka, takže mohou Mary Jane vrátit kdykoliv do hry. Ale osobně je teď pro mě jedničkou Bendisův Ultimate Spider-Man. Ten má svěží dialogy, sympatické postavy, adolescentního Spider-Mana i vývoj hrdinů.
P.S. Ovšem abychom Marvel jen nekritizovali, musíme pochválit Quesadův politický vkus. Marvel Universe je jediné místo, kde zatím stále na prezidenta kandiduje Stephen Colbert (když už mu to v realitě nevyšlo... a to kandidoval za Republikány a Demokraty zároveň!). V různých komiksech si můžete všimnout jeho bilboardů a jak můžete vidět v galerii, dostal se i na obálku a po bok Spider-Mana.
kliknutím na náhled zobrazíte obrázek v plné velikosti
21.10.2008 vložil Jiří Pavlovský
Komentáře: 9
