Zajímavosti
Powers
„Kutter... Jo. Ahoj, zlato... Ne... Ne... Ne. Co? Ne, nemůžu... Pracuju. Zavolali mě... Ne. Zavolali mě... Ne, tak to nefunguje. Zavolali mně... Tak, jak dlouho to bude trvat. Měli jsme snad něco v plánu?... Tak proč mi... ne, o tom si promluvíme později... protože pracuju. Já pracuju. Jo, právě teď... Vydrž... Chceš mluvit s mrtvolou? Ne? Ne? Počkej chvíli, já ti jí dám... Moje přítelkyně s vámi chce mluvit... Myslí si, že využívám práci, abych se jí vyhnul... Aha... Tak říká, že jsi magor a že s tebou nechce mluvit... A já musím jít.... Tak si vezmi valium... Tak si jich vezmi pět.“
Tímhle úvodem je celkem jasné, co je komiks Powers zač... a že ho píše oblíbený vyholenec Brian Michael Bendis.
Když se Bendis přestěhoval k Marvelu a stal se jeho hlavním autorem, tak sebou vzal i Powers, svůj nejslavnější (a v podstatě momentálně jediný) ryze autorský komiksový seriál. Příběh hodně připomíná Top 10. Máme svět, ve kterém řádí superhrdinové (i když jich není tolik jako v Top 10) a máme tu policii, která se o jejich řádění stará. Jedním z týmu je detektiv Christian Walker (který kdysi taky býval jedním z kostýmovaných borců – než přišel o své schopnosti, vystupoval coby Diamond), kterému právě přichází nová posila, Deena Pilgrimová. Celá jejich spolupráce začíná smrtí Retro Girl a pokračuje přes další sešity - vydávanými jako pod Image, tak pod Marvelem. Narazíme v nich na psychopatické fanoušky superhrdinských hvězd, tajné pornofilmy, obchody s magickými artefakty... prostě klasické vraždy v neklasickém světě.
Marvelovská řada začíná ve chvíli, kdy jsou superhrdinové po trochu větším masakru civilního obyvatelstva postaveni mimo zákon (to bylo ještě před Civil War, Bendis s tím přišel jako první), což v podstatě znamená, že superpadouši mají volné ruce, protože ti si nikdy se zákonem velkou hlavu nedělali.
Všechno to začne, když jde obyvatel vilové čtvrti venčit psa – a přitom ho nešťastnou nehodou roztrhá na kusy letící superman. Jenže se ukáže, že i ten psomilný člověk měl ve skříni zavřené nějaké to tajemství a za jeho smrtí je možná mnohem víc. A začne přituhovat. Policisté při akci omylem zastřelí jednoho ze superhrdinů a následně někdo brutálně zabije jednoho z jeho hlavních padouchů. Navíc někteří superhrdinové vystrkují růžky, Dana získá své vlastní superschopnosti, kterými zabije člověka (následkem čehož po ní jde oddělení vnitřních záležitostí)a detektiv Walker dostane na starost novou inkarnaci Retro Girl, kterou má zasvětit do heroické branže.
I když se série rozjíždí pomalu a zpočátku se zdá, že Bendis jen recykluje své staré nápady (což je částečně pravda), tak vás brzo tahle temná superhrdinská kriminálka strhne. Bendis je skutečně mistr dialogů a každou postavu dokáže vystihnout a nějak odlišit. Navíc patří k tvůrcům, kteří poměrně tlačí na pilu a postavy to od něj hodně schytávají... čímž trošku kompenzuje to, že mu dělá problémy příběhy důstojně uzavírat. I když i v tom se od dob Sama a Twitche zlepšil a dokáže svou slabost v celku obstojně zamaskovat - většinou tím, že krizi přemázne ještě větší krizí, při které zapomenete na to, co se stalo předtím.
Stylu sedí i jednoduchá kresba Michaela Avona Oeminga, která je strohá, úderná a dokáže vytvářet atmosféru. Navíc oba tvůrci využívají toho, že série vychází v dospělejší řadě a nedělají si vrásky ani se sexem, ani s násilím.
Powers je skvělá řada, ale pozor - je jedním ze slavných zástupců dekompresního komiksu (což je termín, který jsem se naučil dost nedávno, takže ho teď budu hodně používat). To v praxi znamená to, že situace, na kterou stačili Stanu Leemu dva obrázky, teď zabere celý sešit. Má to své nevýhody (což je hlavně to, že se v komiksu moc nestane a máte ho obvykle přečtený za pár minut) ale i své výhody – především, že tvůrci většinou využívají prostor k rozkreslení hrdinů a k vytvoření atmosféry. Kupříkladu úvodní citovaný telefonát zabere skoro tři stránky komiksu – ale skvěle se nám jím představí jedna z postav, která je na další stránce brutálně zabita. (Tuhle pasáž Bendis trumfnul slavným dílem Alias, který se skoro celý odehrává ve výslechové místnosti - část ho je přepsaná v jednom ze článků o Prostém umění konverzace). A ty dialogy má Bendis opravdu perfektní – když se baví Deena a Christin, tak z toho cítíte, že se opravdu dobře znají a spousta věcí a vtipů (někdo poměrně drsných) už mezi nimi lítá bez zbytečného vysvětlování.
Hlavně díky postavám a dialogům je Powers tak skvělé dílo... které ovšem doporučujeme číst spíš vcelku.
P.S. Kdyby se to někdy zfilmovávalo, tak by byl na Walkera skvělý Boreanaz.
kliknutím na náhled zobrazíte obrázek v plné velikosti
16.8.2007 vložil Jiří Pavlovský
Komentáře: 2
