Články
Lenore, the Cute Little Dead Girl
Všechny předchozí profily měly jeden společný znak. Jakkoliv to asi většině čtenářů nepřišlo, prohrabávali jsme se vlastně notoricky známými lidmi a sériemi vycházející pod hlavičkou těch největších severoamerických comicsových vydavatelství. Změna je život, takže dnes uděláme výjimku. Nebo vy snad znáte vydavatelství Slave Labor Graphics?
SLG je těžké nemilovat. Malé alternativní vy<a href="https://kupikvadrat.ba/">prodaja stanova</a><br>
<a href="https://tipo.ba/">pik</a><br>
<a href="https://smrtovnica.ba">smrtovnice avaz</a><br>davatelství, kterému šéfuje nikoliv dosazený manager plnící úkoly v rámci obchodních plánů celé nadnárodní korporace (víte například, že DC Comics patří Sony stejně jako třeba filmová studia bratří Warnerů?), ale naopak zapálený zakladatel a majitel Dan Vado. Vydávají si, co chtějí, bez ohledu na trendy (ale překvapivě i tak vydávají pořád, i když jejich existence je datována někam do roku 1986) a především jsou jejich dveře otevřeny všem jen trochu zajímavým comicsovým tvůrcům. Nestaví na hvězdách, jejich comicsy jsou hodně specifické a rozhodně nejsou určené všem (což je ostatně řečeno už tím lakonickým „alternativní“). Nakonec stačí si přečíst těch pár vět, které o sobě píšou na oficiálních stránkách (www.slavelabor.com) a jste jejich. Pochopitelně pouze, pokud máte rádi humor, a? už je jeho forma jakkoliv drsná.
Co vám říká Mlíko a Sejra? Mělo by alespoň něco.<a href="https://www.yumy.fr/">replique montre suisse</a> Ano, Evan Dorkin tento comics, z něhož několik episod vyšlo i u nás, vydával právě pod logem SLG a patří mezi to známější, co v portfoliu mají. Tento oslí můstek tu není ani tak proto, že bych chtěl mluvit o zkažených mléčných výrobcích, snad jen že jak Milk & Cheese tak Lenore mají jeden zásadní společný rys: Naprosto zbytečné násilí. Kde Dorkin šlape vodu mírné tvůrčí impotence a nehnul se nikdy dál jak k trestným výpravám v lobovském stylu proti celému světu, Dirge Lenoru obdařil skoro až poetikou medvídka Pů. Počkat počkat, jaký zase Dirge, ptáte se?
Jako většina otroků ve službách SLG, je i Roman Dirge výrazná individualita a není to jen počtem tetování. Narodil se ještě vcelku běžným způsobem (porodem, pro ty pomalejší) koncem dubna ''72, ale dál už jako správný goth (kterým možná vůbec není, jen si z nich dělá srandu) šel ruku v ruce se smrtí, tedy symbolicky. Na střední jako každý druhý založil kapelu (jak jinak se smrtí v názvu - Of Worlds Long Dead), s kterou díru do světa sice neudělal, ale hrají dodnes a dokonce jim vyšlo loni u jedné nejmenované nezávislé společnosti album (ale to dnes skoro každému). Muzikou se však živit nemohl. Jeho kariéru nadějného kreslíře zas pro změnu utnul učitel výtvarných umění nevybíravou kritikou jeho stylu, takže se vrhnul opět naprosto jiným směrem. Následujících několik let, a teď se podržte, pracuje na plný úvazek jako kouzelník. Nutno dodat, hospodský kouzelník (k utopenci bůra zpoza ucha). Nicméně naštěstí pro nás, kreslení nenechal a po čase se začaly objevovat v magazínu Xenophobe stripy o malé desetileté holčičce a jejích kamarádech. Mrtvé holčičce a jejích většinou ještě mrtvějších kamarádech. Stripů si všiml Dan Valdo (šéf SLG, nedáváte pozor!) a výsledek je ten, že Roman už ze sebe nedělá kašpara v pouličním showbussinesu, ale živí ho comicsy (a povídkové knížky, které jsem nečetl, takže vám k nim řeknu jen tolik, že mají nádherně hravé názvy, ale dětem je před spaním raději nečtěte). Buďme spravedliví, živí ho vlastně především Lenora, ta malá roztomilá mrtvá holčička.
Lenoru jako takovou Roman Dirge vlastně nevymyslel. Přišel s ní nějaký pan Alan Edgar Poe. Obě jsou mrtvé (Dirgova ale dvakrát, abychom byli přesní), tady podobnost končí, protože Poe byl sice génius horroru, ale takový mix infantilně brutální zábavy si nedovolil nikdy. Krom toho, že lehce zahnívá, je vlastně Lenora vcelku normální desetileté děcko. Ráda si hraje, snadno se nudí, názory a nálady mění rychlostí králičí soulože a i když je skrz na skrz vlastně hodné děcko, stále kolem ní lidé, pardon postavy, umírají nebo trpí ještě daleko tragičtějšími osudy. Tento scénáristický model samozřejmě není nic nového, například Happy Tree Friends na něm také staví, ale i třeba u nás oblíbený večerníček A Je To stojí a padá na faktu, že čím víc se postavy snaží udělat něco dobrého, tím větším masakrem to končí (jakkoliv Pat nikdy Matovi neuříz ruku motorovou pilou).
Krom scének neplánovaného násilí si bere autor hodně i z dětských říkadel, které pochopitelně jsou pro českého čtenáře takřka neznámé, ale dodávají comicsu dokonale dětský nádech. Je zajímavé, že ačkoliv střeva lítají vzduchem a postavám se stávají především věci hrozné, horší až nejstrašnější, pořád si tento comics drží mimořádně veselý ráz a dětskou lehkost. Čím se ale Lenora od podobných projektů liší, je fakt, že násilí tu neslouží jako základ humoru, ty buduje spíše střetávání samotné Lenory se svým okolím a nad situační komikou hravě vítězí vymazlené dialogy. Brutalita je všudypřítomná, přesto záchvaty smíchu vyvolá především naivita a neústupnost hlavní postavy v mixu s dětskými novotvary v dialozích.
Sešitů ze série Roman Dirge''s Lenore The Cute Little Dead Girl (Roman snad v životě nedal ničemu krátké jméno, bůh ví, jak by se jeho hrdinka jmenovala, kdyby si ji nepůjčil od Poa) je do dnešního dne celkem 12 (a z nich pak 3 booky). Vývoj v kresbě je znatelný, ostatně i scénáristicky se autor vypracoval z jednoduchých (ale výborně vypointovaných) povídek až k souvislejším příběhům v poslední třetině. Najdete zde nejen Lenoru a její divné kamarády, ale i krátké příběhy úplně odjinud a s Lenorou nesouvisející. Jeden z nejlepších je o samurajovi lenochodovi, která je svým obsahem vlastně strašně smutný, Kurusawa by podle ně natočil bezpochyby šestihodinové drama, ale přesto vám garantuji, že vaše slzy rozhodně nebudou od dojetí. Ostatně Samurai Sloth se dočká vlastního comicsu a právě na něm teď Dirge pracuje.
Neměl bych zapomenout ani na episody ze série Things Involving Me (Věci, co se mě týkají), které slouží jako jakési biografické okénko a jestli je z nich pravda jen půlka, tak Roman i Jhonen (Vaquez - jeden z Romanových nejlepších přátel a současně další z velmi významných autorů SLG upnutých na takřka intelektuální comicsy plné přehnaného násilí) jsou opravdu neskutečný zvířata.
Co jsem zatím ani nelízl, je výtvarná stránka Lenory. Roman Dirge je prostě stylař. Pokud bažíte po realistické kresbě, vlezli jste do úplně špatného vlaku. Dovolim si velmi odvážné srovnání, tak mě hned nekamenujte, ano? S Romanem to máte jako třeba s Frankem Millerem. Ani jeden nejsou nijak zvláš? talentovaní kreslíři a svoji úroveň si museli poctivě vydřít. Aby to dření měli jednodušší, přišli se stylem (čti půjčili si), který nevyžaduje takové mistrovství, ale má ty pověstné koule. Miller si hraje se světlem a stíny, Dirge s cartoonovou komikou. Proč se s tim složitě matlat, když publikum vděčně přijme i pár čar? A stejně jako u Millera, i u Dirge se nouze stala ctností a funguje to parádně. Je vám ukradený, že ten pes vypadá spíš jako krysa roubovaná s transformátorem vysokého napětí, vlastně se zasmějete pravděpodobně o to víc, než kdybyste koukali na fotorealistickou Lassie.
Abych byl spravedlivý, a už jsem to i zmiňoval, Roman se časem slušně vykreslil, takže k původním černobílým jednoduchostem časem přibyly regulérně barevné úseky a jeho styl dostal hodně profesionální nádech i při zachování punkové polohy. Ale jako vždy, posuďte sami, všude kolem máte ukázky.
Pokud by vám obrázky nestačili, máte možnost si Lenoru vychutnat přímo v pohybu. Sony totiž před několika lety vážně uvažovalo o zfilmování této předlohy a nechalo i vyrobit něco přes dvacet animovaných flash filmů kopírující některé povídky z předlohy. Stále je snad najdete na adrese http://www.nightrose.com/lenore.htm.
No a to je pro dnešek vše, milé mrtvé děti.
Best Replica Watches: https://www.replicadictionary.com<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://horoskop.eu.org">horoskop</a>
<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://lektire.eu.org">lektire</a>
<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://www.jastuci.eu.org">jastuci</a>
