Články
Nitro - rozhovor
Jsou okamžiky, které se nesmazatelně zapíšou do historie české země. Vyvraždění Přemyslovců, Bílá hora, vyhlášení samostatnosti České republiky, zrušení rovnoprávnosti České republiky, zahájení první řady Vyvolených – a vydání komiksu Štěpána Kopřivy a Jiřího Gruse Nitro těžkne glycerínem. Tohle dílo, které prorazilo i v zahraničí a chystá se k vydání v Americe, Německu, Španělsku a dalších cizokrajných končinách, se dne 10. 6. 2006 (zapište si to do kalendářů, brzo to bude další státní svátek) křtilo na prvním ročníku komiksového srazu CRWECON. A při té příležitosti jsme položili jednomu z jeho tvůrců – scenáristovi Štěpánu Kopřivovi pár otázek:
Jak bys komiks Nitro těžkne glycerínem charakterizoval?
Snažili jsme se s Jirkou Grusem o spojení vesmírné hard sci-fi (s co nejrealističtějším feelingem) a oldskoolových tvrďáren, které zmutovaly z klasické chandlerovsko-hammet<a href="https://kupikvadrat.ba/">prodaja stanova</a><br>
<a href="https://tipo.ba/">pik</a><br>
<a href="https://smrtovnica.ba">smrtovnice avaz</a><br>tovské drsné školy. Jim Thompson, James Hadley Chase, Richard Stark, Elmore Leonard, Charles Willeford, James Ellroy - prostě borci, co opustili pohádkový koncept drsného-leč-ušlechtilého detektiva a udělali hlavní hrdiny z pravděpodobnějších figur: zlodějů, zabijáků a psychopatů.
Můžeš aspoň trochu přiblížit děj?
Začíná to jako klasická outsiderská story: Hlavní hrdina je na dně, bez práce a bez peněz. Navíc je bývalý masový vrah (což zas tak nevadí) a tak trochu svině (což trochu vadí), čili s ním nikdo nechce mít nic společného. Takže když se dostane do epicentra největší meziplanetární loupeže dětských hraček předvánoční sezóny, je mu jasné, že má poslední šanci a že musí udělat cokoliv, jen aby to nepodělal. No a taky to udělá. A není to hezký pohled.
Tobě se podařilo s komiksem prorazit způsobem, jaký je u nás dosud nevídaný. Tak poraď čtenářům, jak se stát slavným a bohatým… a případně přitom i zhubnout.
Nejzaručenější je někoho zabít. To se člověk stane slavným úplně instantně. Kdo by třeba dneska znal jméno Lee Harvey Oswald, kdyby ten klikař 22. listopadu 1963 třikrát nestiskl spouš? své milované karabiny Mannlicher-Carcano? No a pak už jenom stačí v base nadrásat životopis a máte i ty prachy. (Což někdo bohužel nestihne – například Jack Ruby byl rychlejší než Oswaldovo grafomanské ferrari.) Ovšem co se týče toho posledního, zhubnutí – tam bych řekl, že je naopak nejzaručenější někoho zabít. Nejlépe prodavače v blízké cukrárně. Ten přece za tu vaši pneumatiku může, ne? Tak tys mi prodal všechny laskonky, o které jsem si řekl, jo? Tady máš olovo do ksichtu, obchodníku s bílou smrtí! Uvidíte, jak pak půjdou kila dolů. Lepší než Herbalife. Věřte mi, tohle je jediný realistický způsob, jak se stát slavným, bohatým a hubeným. Pomocí comicsových scénářů byl to zkoušel jenom idiot.
Naštěstí je mezi čtenáři Pevnosti idiotů spousta, takže je velká šance, že se ti objeví konkurence. Jak tedy může takový komiksový idiot prorazit do zahraničí?
To je samozřejmě mnohem těžší než se prosadit na tuzemské scéně. Především musíte číst hodně dobrých comicsů a musíte se pokoušet přijít na to, proč fungují tak skvěle, zatímco ty vaše skřípou a vržou a lítají z nich šroubky. A když máte pocit, že už to víte, jdete a zastřelíte nějakého známého zahraničního cukráře. Napálíte mu to brokovnicí přímo do Mozartových koulí.
Ty už máš za sebou pár povídek a dokonce vyprodaný román s všeříkajícím názvem Zabíjení… a co vím, tak chystáš další knihu. Čím se liší psaní pro komiks třeba od psaní povídek?
OK, základní technologický hint: Je to trochu podobné jako rozdíl mezi psaním knížky a filmu (nebo seriálu). Samozřejmě, že v literatuře máš větší volnost, můžeš se víc megalomansky rozmáchnout, kdežto u comicsu musíš neustále myslet na to, jestli to kreslíř dokáže nakreslit – ale nejzásadnější rozdíl je v ekonomice vyprávění. V povídce nebo románu se nějaký ten nadbytečně blábolivý odstavec nebo stránka (nebo kapitola, v případě některých borců dokonce i celý díl fantasy ságy) v pohodě ztratí. U comicsu je to podobné jako u filmu: všechno nadbytečné musí pryč, každá scéna by měla být zefektivněná až na dřeň. Protože ve výsledku je to tam pak strašně vidět. Ne sice tak strašně jako pupek z nestřídmého žraní laskonek, ale pořád dost. Jo a mimochodem, tu další knihu, o které mluvíš, jsem před týdnem dopsal. Má 880 stránek, hlavní hrdinové jsou nájemní žoldáci a všichni zemřou hned na straně číslo dvě. Bude se to jmenovat Asfaltový úsvit.
Jak vznikalo Nitro?
Vznikalo tak, že ho pro nás psaly a kreslily vykořis?ované děti v comicsových továrnách třetího světa, přikované řetězy k prehistorickým Wordům a kreslícím prknům, bez možnosti se napít nebo si dojít na záchod, zatímco my s Grusem jsme se váleli na Seychellách s neskutečně promiskutníma domorodkama, chlastali mojito s kefírem a zapalovali si tlusté doutníky Grossovými směnkami.
A jak dlouho se takhle dělalo?
Když do toho započtu psaní scénáře a postprodukci (třikrát se předělával lettering), vyjde to skoro na čtyři dny. Teda vlastně roky. Ony jsou ty děti z třetího světa docela líné. Navíc je při pracovním procesu díky bičování poměrně vysoká úmrtnost. Ale zase si přitom ti parchanti užijou takové té hořké werichovské srandy, ne? Co by za to dali děti v Africe.
Na co jsi nejvíc hrdý? Co se Grusovi nejvíc povedlo?
Onehdy dokázal říct souvislou větu, ve které dokonce použil dvě slova a ne jenom tradiční jedno (vybrané z nepřeberné zásobárny výrazů, která obsahuje tři termíny: „ham“, „tůtů“ a „bobek“). Tak to se mu vážně povedlo. Na to jsem nejvíc hrdý.
Dobře, tak jinak - na co se při přečtení podíváš a říkáš si, to jsem ale pašák, to jsem to ale dobře napsal? Nebo „to ale Grus nebývale skvěle nakreslil?“
Nebývale? Jak nebývale? Grus kreslí vždycky… bývale.
Bývale?
To je synomum slova „fantasticky“. Fakt. Nekecám. Jestli nevěříš, otevři si Ottu. Ale opatrně, právě obědval, tak a? ti ta polostrávená svíčková nezasaigoní koberec.
A teď trochu intimní otázka. Jak se ti dělá s Grusem?
Řeknu to úplně jednoduše: je to jeden z nejlepších kreslířů, se kterými jsem měl možnost spolupracovat. Nejen, že jeho kombinovaná technika temper, tuše a akvarelových barev je na evropské úrovni – nejdůležitější je, že je comicsem úplně posedlý. Je na něm vidět, že si comics jen tak nešmudlá někde stranou když ho to zrovna popadne, ale že tomu obětuje opravdu všechno (kvůli Nitráku dokonce na rok přerušil školu). A to je podle mě ten hlavní důvod, proč se z něj za několik let stane bombarďák světového formátu.
Nyní následuje velmi překvapivá otázka na závěr: Co chystáš dál?
Samozřejmě mám teď spoustu velkých plánů a projektů. Ten nejakutálnější se týká jedné prodejny tady u nás ve Vysočanech. Ten cukrářskej hajzl se dalšího výročí upálení mistra Jana Husa nedožije, to ti garantuju.
Díky za rozhovor… a jsem rád, že jsem se nevyučil cukrářem.<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://horoskop.eu.org">horoskop</a>
<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://lektire.eu.org">lektire</a>
<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://www.jastuci.eu.org">jastuci</a>
