Články
SUPERMAN
Řekněme si něco o Supermanovi. Znáte ho, ne? Chlápek v červené pláštěnce který si obléká spodky přes kalhoty a na hrudi má velké S, aby poznal své oblečení, když se mu vrátí z čistírny. Jedna z největších a nejstarších komiksových ikon. Přežil až do dnešní doby, aniž by musel absolvovat nějakou důkladnější plastickou operaci – což je co říct. Že hrdina, který je považovaný za „posledního skauta“ přežil v době, kdy se skauti moc nenosí, nasvědčuje, že se v něm něco skrývá. Něco, proč o něm čtou další a další generace.
Ale nalistujme první stránku jeho životopisu.
ZAČÁTKY – SKUTEČNÉ
Dovolte mi natáhnout starý kolovrátek, aby vám (za doprovodu skřípění a vrzání) odrecitoval tu starou známou odrhovačku o tom, jak dva hoši – Joe Shuster a Jerry Siegel, stvořili nadčlověka.
Došlo k tomu roku 1938 v magazínu Action Comics (který si později Superman okupoval sám pro sebe) vydávaný společností Detective Comics Inc. (známější spíše pod zkrátkou DC). A hned udělali tu ptákovinu, že práva na postavu firmě přenechali za neuvěřitelnou částku 130 dolarů. Čehož začali časem litovat a chtěli víc… a DC je vyhodilo. Sice se jim něco málo podařilo vysoudit, ale stejně se na ně usmálo štěstí až o čtyřicet let později, kdy měl v kinech tak velký úspěch filmový Superman, že DC zapomnělo na staré spory a připsalo jim doživotní rentu v podobě 35.000 dolarů ročně. Zřejmě si spočítali, že tu doživotní rentu nebudou muset platit nějak moc dlouho.
Ale od roku 1938 netrvalo dlouho,<a href="http://www.repliqueparfaite.fr/" title="replique montre suisse">repliqueparfaite.fr</a> a Superman začal pronikat i do jiným médii. Už na začátku čtyřicátých let se objevily první animáče v podání Dave Fleischera (tvůrce Pepka námořníka a kreslené sexbomby Betty Boop). Pravda, většinou se tyhle filmy skládali ze statických obrázků, ke kterým někdo vážným hlasem pronášel komentář, ale semínko bylo zaseto. Roku 1948 se v kinech objevily příběhy Supermana, uváděné na pokračování před hlavními filmy. V hlavní roli byl tehdy Kirkem Alynem a byla to kombinace hraného a kresleného filmu – všechny superhrdinské scény byly animované a zbytek hraný. O pár let později se objevil jeden z nejslavnějších seriálů (už televizních), Adventures of Superman, ve kterém hrál Muže z oceli George Reeves. A hned nastolil kurs v tom, že lidi, co hrají Supermana, špatně končí. George Reeves se krátce po skončení seriálu zastřelil.
No a pak už jste se mohli jen uvelebit a čekat na rok 1978, kdy poprvé vzlétl k obloze Christopher Reeve. Superman byl jeden z prvních filmů, který vzali komiks vážně a daly si na něm záležet – scénář Mario Puzo, režie Richard Donner, v roli padoucha Gene Hackman a Margot Kidderová v roli Lois Laneové. Ta se postupně totálně zbláznila… tedy Kidderová, ne Lois Laneová. Propadla pocitu, že jí chtějí všichni zabít a když její počítač napadl vir, brala to jak první útočnou vlnu, ostříhala si vlasy, utekla z bytu a žila na ulici mezi bezdomovci… ale prý už je jí líp. Hůř na tom byl představitel Superman, který nejprve ochrnul a pak zemřel. (Obráceně je to taky blbý, ale to už je člověku jedno.)
Ale než se všechno tohle stalo, tak následovaly další tři filmy, z nichž ten druhý patří mezi ty nejzdařilejší pokračování a věta „Poklekni před Zodem!“ se stala součástí popkultury. Pak už to šlo dolů… třetí film už vyloženě změnili v béčkovou komedii, kde je větší důraz než na Supermana na kulišárny v té době slavného komika Richarda Pryora.
Ross Webster: Co to dokáže udělat?
Gus Gorman: Všechno, co mu řeknu.
Ross Webster: Co to dokáže udělat pro mě?
Gus Gorman: Pro vás dokáže udělat všechno, co mi řeknete, abych mu řekl.
A o čtvrtém je skoro škoda mluvit – stačí říct, že ho režíroval Sidney J. Furie, který dělal sérii Iron Eagle a teď točí filmy s Dolphem Lundgrenem.
Lex Luthor: Víš, co bych dokázal udělat, kdybych měl jeden jediný Supermanův vlas?
Lenny: Paruku, která by uměla lítat?
Po úspěchu animovaného Batmana vznikl stejně dělaný (a stejně úspěšný) Superman a samozřejmě i crossovery obou sérií … a televizní seriál Lois and Clark, kde hrál Supermana opravdu příšerný Dean Cain (v našem případě umocněný ještě nějakým ostravským dabingem) a jehož jediným plusem bylo to, že tenhle seriál proslavil Terry Hatcherovou. A teď přichází Bryan Singer se svou verzí. Uvidíme, jak dopadne a jestli nastartuje novou řadu.
ZAČÁTKY KOMIKSOVÉ
Byla nebyla, jednou jedna planeta Krypton, na kteří žila manželská dvojice Jor-El a xy. Žili celkem š?astně… až do chvíle, kdy planeta vybuchla a všichni umřeli. Na což pravda Jor-El už nějaký čas upozorňoval, ale všichni ho ignorovali… což bývá u lidí, co varují před katastrofou, celkem běžné. Naštěstí se díky tomu mohl Jor-El připravit a vybudovat malou raketu, ve které vyslal svého jediného syna pryč… a pak mohl ještě zaskočit za ostatním a dělat na ně dlouhý nos a volat „já to řikal“.
Raketa se synem Kal-Elem dorazila zem, kde jí našla manželská dvojice Jonathan a x Kentovi a dali mu jméno Clark.
Dál už se historie trochu liší. Supermanova historie se přepisovala častěji než dějiny Sovětského svazu, takže v některých verzích měl Clark Kent sílu už coby batole, ale v těch novějších je to tak, že získaval své schopnosti postupně během dospívání – s tím že lítat se naučil až úplně nakonec (tohohle se ostatně drží i seriál Smallville). První ze slavných sloganů tvrdil: "rychlejší než vystřelená kulka, silnější než lokomotiva a schopný jedním skokem přeskočit vysoký dům“. Ano, v první komiksech ještě Superman nelítal, ale jenom poskakoval. Brzy ho to ale tvůrci naučili a časem tak zesílil, že už bylo skoro nemožné najít mu vhodného protivníka. Superman byl téměř všemocný a přemoct by ho mohl snad jedině Chuck Norris, jenže ten zrovna nebyl nikde poblíž. („Někteří lidé spějí v pyžamu se Supermanem. Superman spí v pyžamu s Chuckem Norrisem“)
Postupem času ubírali Supermanovi na schopnostech. Tím odpadla práce pro scenáristy, kteří museli vymýšlet situace, které by dali zabrat člověku, který může couvat v čase, dokáže odtlačit Zemi na lepší flek ve vesmíru. Přihodili mu citlivost na magii, která je jedna z věcí, proti kterým nemá obranu a tudíž ho magická stvoření můžou zranit i zabít… a samozřejmě taky kryptonit. Jak zelený, který ho může zabít, tak různé další: Zlatý, červený, černý… celé barevné spektrum.
Xander: Možná bychom měli hledat něco jako… Přemožitelský kryptonit.
Oz: Špatná metaforu. Kryptonit zabíjí.
Xander: Předpokládal jsi, že myslím zelený kryptonit, kdežto já, samozřejmě, mluvil o rudém kryptonitu, který ze Supermana vysává síly.
Oz: Chyba. Zlatý kryptonit vysává síly. Rudý kryptonit proměňuje Supermana do podoby divnýho-
Buffy: Kluci? Shání vás realita.
Když Superman dospěl, odešel do Metropolis, kde se začal živit jako reportér pro noviny Daily Bug… ne, to je ten druhý… pro noviny Daily Planet. Z redakce těchhle novin taky pochází většina Supermanových par?áků – konkurentka, přítelkyně a později manželka Lois Laneová (všechny důležité bytosti v Supermanově životě se jmenují na L – Lois Laneová, Lex Luthor, Lori Lemaris, Lana Langová…), mladý fotograf Jimmy Olsen či šéf novin Perry White. Ostatně, jak Olsen, tak Lana získali vlastní spin-offovou řadu.
Komiks vycházel od roku 1938, takže není divu, že v roce 1985 už v tom byl pěkný bordel. Za skoro padesát let už si stihlo spoustu věcí vzájemně protiřečit… a hlavně se supersvět zaplevelil různými superpsy, superopicemi, superkoňmi, všemožnými Supermanovými přibuznými, tetičkami, strýčky, sestřenicemi… A právě proto (a taky proto, že podobný problém měli i jiní hrdinové) se vymyslelo to, že nešlo o příběhy jednoho Supermana, ale že to bylo několik různých Supermanů z alternativních vesmírů… a většina z nich se během komiskové maxisérie Crisis on Infinite Earth zlikvidovala. Roku 1986 začal vycházet Byrneova série The Man of Steel, která vypráví Supermanův příběh zase hezky od začátku, upravený pro modernější dobu.
SMRT SUPERMANA
Po smrti následovali chudá léta. Zájem nových čtenářů nevzrostl a starým se nelíbil nový, hípíkovský Superman s dlouhým hárem (dokonce v komiksu Hitman dávají zabijáci dohromady petici za to, aby se nechal Superman ostříhat… jak má takhle dávat vzor dětem?) To bylo ovšem ještě trumfnuté „azuritovým Supermanem“ čili okamžikem, když se Big S rozdělil na červeného a modrého, oba vypadající jako reklama na prací prášek. Hnus. Naštěstí se to časem zase vrátilo do normálu.
Byla spousta pokusů o návrat Supermana na vrchol… ale dařit se to začalo teprve v posledních letech, kdy dostal Supermana na hraní výkvět zahraničních tvůrců. Mezi nim můžeme zmínit především temného Briana Azzarella, který spolu se slavným malířem Jimem Leem stvořili složitý, hořký a dokonale kreslený pohled do Supermanovy duše – Pro zítřek (česky vyjde po prázdninách ve spolupráci nakladatelství BB art a CREW). V Azzarellově podání je Superman bezmocný bůh, který není součástí lidské rasy… a není ani jasné, jestli o to stojí. Nepatří sem… a postupně se proti němu staví všichni z jeho okolí… včetně samotné planety Země.
Problém se Supermanem je ve dvou věcech. První z nich, jeho všemocnost, se podařilo vyřešit postupným zeslabováním schopností.
INFINITY CRISIS
Xander: [facetiously] But, gee, Mr. White, if Clark and Lois get all the good stories, I'll *never* be a good reporter.
Giles: [not getting it] Hmm?
Xander: Jimmy Olsen jokes are pretty much gonna be lost on you, huh?
Superman je klasické popkulturní téma. Ve Flákačích Kevina Smithe se uvažuje jak by probíhal sex mezi Lois Laneovou a Supermanem a jestli by jí sperma neprolítlo zády nadzvukovou rychlostí. Dochází k názoru, že Superman může souložit s kondome z kryptonitu… což by ho ale zase zabilo. Stejně tak se jiní tvůrci zamýšlí nad tím, proč Supermana může zabít kus jeho rodné planety… to je něco, jako byste na naše kosmonauty na Měsíci zaútočili kusem hlíny. Podle novějších verzí sice není kryptonit obyčejným kusem zeminy, ale právě to, co planetu zahubilo. Což je celkem logické, pojmenovat něco, co má vyhubit veškeré lidstvo po k vyhubení určené planetě… to se člověk nemůže divit, že s tím Jor-El neuspěl, když varoval tribunál před nebezpečím. Kdyby nebyl idiot a pojmenoval tu věc „Šutr, co vás všechny zabije“ tak mohlo být všechny v pohodě. Jenže to on ne. Pojmenoval to kryptonit… což je asi stejné, jako pojmenovat obří přílivovou vlnu „zajíček Pinďa“ a pak se divit, proč lidi zůstávají ležet na dekách když kolem nich pobíháte a řvete: „Blíží se zajíček! Zdrhejte! Pinďa se na vás valí“!
No a když mluvím o debatách na téma Supermana tak nemůžeme zapomenou na Kill Billa a proslov Carradine a tom, že Clark Kent je vlastně to, jak Superman vidí lidskou rasu – slabou, hloupou a bezmocnou.
