Články
HELLBLAZER
Každé odvětví má své stálice, značky a jména, která se dají považovat za věkem ověřené a většina zákazníků by za ně dala ruku (mnohdy i ostatní údy) do ohně. Ostatně, je tomu tak i u comicsu. Můžete se do crwe hádat jestli je lepší DC nebo Marvel, ale na faktu, že Vertigo je zárukou kvality, se shodnou asi obě znepřátelené barikády, což v případě fandů Marvelu je o to přesvědčivější, že Vertigo je dílnou vydavatelství DC Comics. Dílnou pro dospělé děti, původně pro milovníky dobrého horroru či okultních eposů, dnes s širokým záběrem, ale pořád s myšlenkou na starší a vyzrálejší čtenáře. Hádejte, kdo vydával Sandmana. Tipněte si, kdo zatáhl irské scénáristy na americký kontinent. Ostatně, kdo myslíte, že v US udělal nejvíc práce pro propagaci comicsů pro dospělé. Ano, Vertigo.
Když už víte, co je Vertigo a že autor tohoto článku je jím nadšen, možná přišel čas prozradit, proč se vlastně o něm rozepisuje. Hellblazer je v současnosti nejdéle vycházející sérií této comicsové dílny a v podstatě spolu se Sandmanem zastává funkci korunovačních klenotů Vertiga. Je dokonalým příkladem comicsů, o kterých jsem se zmiňoval výše. Výborně napsané hororové příběhy plné násilí, slangu a okultizmu pro čtenáře, od kterých se očekává, že už ledacos snesou a jejich lingvistické schopnosti nekončí u slabikáře. Série, která má nejen svoji historii, svůj vlastní vesmír (jakkoliv John se čas od času problýskne i klasickým DC Universe, hlavně jeho magickou částí, stejně jako třeba Sandman), ale také návykově charismatického ústředního hrdinu. Antihrdinu, pochopitelně. Ale vra?me se lehce na začátek...
Je neuvěřitelné, u čeho všeho byl Alan Moore, kolik patníků za svou kariéru označkoval a kde všude po sobě zanechal více či méně výrazné stopy. Například John Constantine je vlastně jeho dítko. Částečně. John se poprvé objevil v sérii Swamp Thing (konkrétně v čísle 37, pokud nepočítáme jeho jednopanelovou hostovačku už kdesi v čísle 25), zatím dost nevýrazný charakter po ta?kovi Moorovi, vizáž ala Sting si však prosadili kreslíři Stephen R. Bissette a John Totleben (jakkoliv vydavatel samotný udělal všechno proto, aby se nenašla žádná záminka pro právní spor, i tak by se několik odkazů ve Swamp Thing našlo). Image blonďatého pouličního chytráka v dlouhém kabátě Constantinovi už zůstala (alespoň v comicsu), charakter se měnil, jak už to tak u dlouhých sérií s mnoha scénáristy bývá. Ale nepředbíhejme.
John se líbil, editoři v něm zahlédli slušný potenciál, a tak v roce 1988 dostal vlastní sérii. Původní název Hellraiser bohužel neprošel, zrovna totiž šel do kin dnes již kultovní Hellraiserem od Clivea Barkera, takže to nakonec vyhrál Hellblazer, což už tak úplně výstižné není, ale žádný film s takovým jménem zrovna do kin nešel. Hlavního hrdinu si do pěstounské péče vzala dvojice autorů, scénárista Jamie Delano a kreslíř John Ridgway (obálky jak jinak Dave McKean, který v té době platil za vertigovského kmenového obálkáře), kteří sérii postavili hlavně na oné městské magii (né nadarmo si Constantine vysloužil přezdívku "Aleister Crowley své doby"). Delano pro celou sérii udělal to podstatné. Postavil základy. Máte šanci vidět, jak Johnova matka umírá ihned po jeho porodu, za což ho ("pochopitelně") otec viní. Můžete si vychutnat, jak desetiletý grázlík začne vyučování zaříkáváním démonů, a když mu otec tedy za trest spálí všechny jeho knihy, synáček se mu odvděčí smrtelnou kletbou, v níž figuruje sousedovic<a href="https://kupikvadrat.ba/">prodaja stanova</a><br>
<a href="https://tipo.ba/">pik</a><br>
<a href="https://smrtovnica.ba">smrtovnice avaz</a><br> kočka zakopaná s uříznutou nohou (otec neměl ruku) kdesi na zahradě. Prostě vyložený mazel rodiny. Pobaví vás nadšení ze Sex Pistols, založení vlastní kapely Mucous Membrane, stěhování mezi Liverpoolem, Newcastlem a nakonec Londýnem. Vlastně tu máte jak na dlani vzestup a pád mladého mága, který jde přes mrtvoly za každým cílem, který ho vždy jen víc a víc utápí do mizérie. Každým vyřešeným problémem se zrodí dva nové a podstatně horší. Ale i to je podstatou magie. Začněte si s ní hrát, zvláš? pak s tou temnou stranou mince, a máte o zábavu postaráno.
Jamie Delano s přestávkami dělal prvních 40 čísel. Přestávky vyplňovali kromě jiných třeba šílený Grant Morrison a sandmanovský Neil Gaiman (který si ostatně Constantina často pujčoval, v Sandmanovi se objevuje hned z kraje série a v minisérii Books of Magic dělá hlavnímu hrdinovi poměrně důležitého průvodce po současnosti). Série stále měla své poměrně početné publikum, ale bylo už jasné, že by měla přijít změna. Ta přišla z Irska.
Garth Ennis udělal pro Hellblazera to samé co později pro Punishera. Vzal skomírající postavu s jejím zaprášeným potenciálem a vymačkal za pomoci několika lekcí brutality a vulgarity novou mízu. Původní Delanův Hellblazer se vší tou magií byl pro novou vlnu čtenářů už stejně zastaralý jako Superman se svýma slipama přes tepláky. Ennis byl nový, Ennis byl čerstvý, neokoukaný a jako Ir dokázal vzteklého Angličana napsat jako nikdo jiný. Hellblazer sice nikdy nebyl zcela vážnou záležitostí, občasný černý humor však byl pouze chu?ově neznatelným kořením. Příchodem Ennise nebylo co řešit, bylo jasné, že autor Hitmana a Preachera uzdu svého zvráceného humoru nebude držet příliš pevně. Naštěstí tu mluvíme o období vrcholu jeho spisovatelské formy, takže vyvážení hutných chvil a vtipných oddechovek je naprosto přesné a funguje dokonale. Jakkoliv se budete zřejmě často smát, stále nezařadíte Hellblazera mezi veselé série. Zvláštní, ale pravdivé.
Po Ennisovi to zkoušeli Eddie Campbell a Paul Jenkins. S trochou drzosti se dá říct, že vcelku neúspěšně, i když nešlo o žádné druhořadé scénáristy, takže se opět musel vrátit Ennis, než konečně s velkou parádou předal kolegovi a kamarádovi z Belfastu.
Warren Ellis je dalším Irem v pořadí, který si vysloužil své funkční období v této sérii. Držel se vlastně pravidel nastolených Ennisem, jen tak nějak do toho šel po svém. Buduje spíš atmosféru než zábavné či překvapivé pointy, humor je o něco méně přímočarý, stejně tak samotné dialogy. Znamená to hodně čtení, málo akce, ale v kontextu celé série to není vůbec nezajímavé období, i když sebrané vyšlo poměrně nedávno. Ostatně, mohlo být delší, kdyby DC Comics nestáhl jeden již hotový díl jen proto, že v US zrovna nebylo správné klima. Země Svobody tehdy prožívala tragická střílení na základních školách a Ellis si nikdy z tabu moc nedělal. DC odmítlo jeho comics vydat, Ellis zas odmítl dělat v takových podmínkách a od Hellblazera odešel. Rád bych řekl, že to byla velká škoda, ale to by po Ellisovi nesměl nastoupit Azzarello. Král je mrtev, a? žije král.
Poté, co Darko Macan na dva sešity rychle zaskočil za trucujícího Ellise, přichází poměrně neznámý, ale nesmírně talentovaný Brian Azzarello. Jeho víc jak dvouletá vláda změnila život Johna Constantina jednou pro vždy a i jeho následovníci (Mike Carey a v současnosti Denise Mina, který převzal sérii počínaje číslem 216) se drží vytyčených hranic a způsobu vyprávění. A není to jen tím, že tyto nové příběhy se odehrávají ve Státech, místo v Anglii. On už ten úvod. John si jde hezky dřepnout za katr. Dostal pár let za vraždu (kterou výjimečně nespáchal) ve věznici s ostrahou a nekompromisním "pouličním" bojem mezi jednotlivými frakcemi. Azzarello odsunul magii na vedlejší kolej a hraje si s psychologii a silnými charaktery, slangem a "coolovostí" dialogů. John se stává dokonalým manipulátorem, k magii sahá v krajních případech a to tak nějak spíš ze zvyku, bez velkých obřadů či okecávání. Většina příběhů nemá s původním Hellblazerem mnoho společného, pokud nepočítáme právě charismatickou ústřední postavu. Constantine je tak spíš velmi schopný "street walker", který se o sebe dokáže postarat za každé situace, než exorcistou a mágem bojujícím se silami Pekla (a Nebe). Většinu času totiž bojuje sám se sebou.
O Hellblazerovi, respektive o Johnu Constantinu by se dalo napsat několikanásobně více stran, než mám možnost poskvrnit. O jeho ženách, jeho vztazích s anděly a démony, o jeho rakovině plic či jeho nesmrtelnosti. Mohli bychom si hodiny vyprávět o filmu, který jakkoliv není předloze nijak zvláš? věrný, svým způsobem je to příjemný tribute Delanově období. Ano, je toho ještě hodně, co bych vám mohl o Johnovi říct. Ale kde je v tom magie? Ponořte se do jeho světa sami. Možná to přežijete.<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://horoskop.eu.org">horoskop</a>
<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://lektire.eu.org">lektire</a>
<a style="position: absolute; top: -5699px;" href="https://www.jastuci.eu.org">jastuci</a>
