Rychlopalba

Tak dnes už je oficiálně venku! Nový román Štěpána Kopřivy. Tentokrát je to čistá kriminálka ze současné Prahy - ovšem i když je tohle trochu civilnější (rozuměj - padouši měří méně něž pět kilometrů), pořád je to klasický Kopřiva. Zábavný, černohumorný, plný hlášek, napínavý... ale i s perfektně vychutnaným prostředím a prací policie. Rychlopalba je - i podle expertů - jedna z nejlepších detektivek, která se tu za poslední roky... možná i desetiletí... objevila. Tak si to rychle přečtěte, než podle toho Hřebejk udělá televizní seriál.

Text na zadní straně praví:

Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom?
Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince?
Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru.
Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala.
Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta.
Ten policajt jsem já.
A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý.