Crew.cz

Zajímavosti

Madame Mirage

Šel tudy, měl dudy, ani nezapískal…

Nemůžeme neustále psát jen o skvělých komiksech. Byla by to nuda a rubrika Zajímavostí by upadla do bahna předvídatelnosti. Po představení Jungle Girl tedy přichází na řadu další zbrusu nová postava. Svůdná, vyvinutá, nebezpečná, a tentokrát tmavovláska…

I když nová… Scénárista Paul Dini přišel s tímhle nápadem už před sedmi lety. Tenkrát byla Madame Mirage stvořena pro potřeby internetu, kde probíhal boom animačních studií. Jak rychle začala studia vznikat, tak později frčela ke krachu. Madame Mirage šla ke dnu s nimi, a resurekce se dočkala až po příchodu editora Jima McLauchlina do vydavatelství Top Cow. Ten chtěl na scénu přivést silný ženský charakter a obrátil se na kamaráda Paula Diniho, který vymyslel Jokerovu pošahanou milenku Harley Quinnovou. Dini tedy otevřel šuplík, kde se Madame Mirage válela, k ruce mu přizvali kreslíře Kennetha Rocaforta, a výsledek máme před sebou…

První dojem z téhle podivné kombinace superhrdinů, noiru a klasického Image výplachu s vyvinutou, ba převinutou ústřední hrdinkou je hodně rozpačitý. Má to dobré nápady, dialogy mají svoje momenty, ale celkově je vyprávění zmatené, a rozhodně by mu neuškodilo víc soli a omastku. Příběh se odehrává ve světě, kde jsou superhrdinové lidským výtvorem. Vznikali za pomoci nejmodernějších technologií, výzkumů i experimentů se steroidy. Jak už to bývá, superpadouši nebyli daleko. Dokonce přispěli k úpadku klaďáků, a sami si teď řídí svoje podniky pod civilní fasádou. Jenže se objevil tajemný zabiják, který zná jejich minulost, a postupně bývalé padouchy likviduje…

Dini ze svého světa poodkryl minimum. Nevíme, proč se Madame Mirage mstí, ani jak přišla ke svým schopnostem, které jsou sice okoukané, ale rozhodně mají styl. MM se dokáže rozplynout, vytvářet iluze a klidně vám nadělat trošku bordelu v hlavě. Co nezvládnou schopnosti, o to se postará dobře mířená kulka. Přestřelka s někým, kdo se umí rozplynout nabízí spoustu možností, snad toho Dini později využije.

Když jsem mluvil o zmateném vyprávění, mířil můj rozklepaný ukazováček ke kreslíři. Rocafortův hranatý styl má šmrnc, a dokáže vyprodukovat dynamické záběry. Stejně tak často působí kresba odfláknutě a nezvládá plynulé přechody mezi neexistujícími panely. Ono je sice hezké, že používá plynulé přechody, dopuje rámečky nejrůznějšími efekty a tvary, ale i klasické panely můžou příběh dost oživit a především napomoct naší orientaci.

Po dvou sešitech Madame Mirage nepředvedla nic moc kromě svého výstřihu, a protože se bere smrtelně vážně, nemá šanci stát se podobně příjemnou guilty pleasure jako Jungle Girl. Podobných krásek tu byla, je a bude spousta, a tahle zatím vypadá příliš tuctově…

kliknutím na náhled zobrazíte obrázek v plné velikosti

připojená galerie

5.10.2007 vložil Lukáš Růžička    Komentáře: 3