Crew.cz

Ring volný - scénář

Oběd u Maxima

Obrázek 1

Interiér luxusní restaurace.

Doprovodný text: „Maxim. Nejluxusnější, nejdražší a nejsnobštější podnik ve městě. Abyste tu sehnali rezervaci, musíte mít kontakty. Abyste se najedli, musíte mít prachy. A aby vás vůbec pustili dovnitř, musíte bejt dobře voháknutý. Ale vopravdu dobře, jestli víte co tím myslím. Ne kravatu za sto babek a k tomu zaflákaný boty. Musíte vypadat fakt k světu. A to dá někdy dost práce.“

Obrázek 2

Tentýž interiér, číšník uvádí ke stolu dva hosty, muže ve středních letech ve skvěle padnoucích oblecích. Jsou to Rohan a Boban, nájemní zabijáci.

Obrázek 3

Rohan a Boban sedí u stolu a chystají se k jídlu.

Boban: „Tak teda doufám, že ty lasagne budou stát za to.“
Rohan: „Uvidíme. Hlavně se nepokecej.“

Obrázek 4

Jiné prostředí. Anonymní místnost. Uprostřed místnosti klečí obě?, ruce spoutané za zády, v ústech roubík. Vedle ní, z každé strany jeden, stojí zabijáci. Vlevo stojí Rohan, ruku s pistolí podél těla. Vpravo stojí Boban, ruku s pistolí přiloženou k hlavě oběti.

Doprovodný text: „O hodinu dříve.“

Rohan: „To snad nemyslíš vážně? Jen tak mu chceš ustřelit hlavu?“
Boban: „Co? Šéf řikal okamžitě sejmout, žádný zdržování. O ňákym mučení se vůbec nezmínil!“

Obrázek 5

Detail na Rohana, který se prohlíží v zrcadle /které je náhodou zrovna poblíž/ a volnou rukou / v které nedrží pistoli/ si zálibně přihlazuje klopy saka.

Rohan: „Ser na mučení, můj oblek přece!“
Boban: „Co, tvůj oblek?“

Obrázek 6

Obrázek je jakoby rozmazaný, vynořující se z mlhy, nebo jiný efekt. Je to vzpomínka na včerejšek. Interiér luxusního krejčovského salónu. Rohan zkoušející si už asi padesátý oblek, u něj stojí krejčí a dvě asistentky, v rohu sedí na pohovce otrávený a unavený Boban.

Rohan: „Ježíši, dy? si ho se mnou včera večer sám vybíral. Tak si snad pamatuješ, že stál tři tácy. „
Boban: „To je pravda, pořád si myslím, že tři tácy sou na jednořadý sako trochu moc.“

Obrázek 7

Identický s obrázkem 4

Rohan: „Hovno, ten oblek za to stojí, ale o to teď nejde. Jde o to, že když tomuhle magorovi ustřelíš palici, budu celej od krve. Můžu si jít rovnou koupit novej.“
Boban: „No jo, já ti řikal, že sis měl vybrat jinou barvu. Žlutá se holt k týhle práci nehodí.“

Obrázek 8

Rohan si přejíždí rukou přes čelo, jako by ho bolela hlava.

Rohan: „Dobrá, nechme toho. Zkusím něco vymyslet.“
Boban: „Ale rychle, prosím tě. Mně už padá ruka.“

Obrázek 9

Neumělý, jakoby dětskou /Rohanovou/ rukou nakreslený náčrtek půdorysu. Jeden panáček leží veprostřed, se stylizovaným „výbuchem“ u hlavy. Druhý panáček stojí u něj s obrovskou bouchačkou u jeho hlavy. Třetí panáček stojí úplně stranou a ležérně kouří cigaretu. Od zbylých dvou panáčků ho dělí nakreslená úsečka s popiskem „5 m“.

Rohan: „Fajn. Já si teda stoupnu tady za tebe, asi pět metrů, ty ho odpráskneš a můžem jít na oběd. Tak dělej.“
Boban: „Jo takhle, takže já si můžu zasrat oblek, ale ty ne, jo? Tak je to! Tak na to se můžu vysrat!“

Obrázek 10

Stále neuměle dětskou rukou nakreslený obrázek, dva panáčci stojí nad třetím, klečícím panáčkem a hádají se. Od úst jim „vystřelují čárky“, jak na sebe křičí.

Rohan: „Panebože, dy? tobě to bylo úplně jedno. Kdybych nic neřek, tak ho odpráskneš, zasereš si oblek a pravděpodobně si toho ani nevšimneš! Tak mě neser.“
Boban: „Jo, jenomže tys to řek a mně už to není jedno. Možná nemám oblek za tři tácy, ale stejně se nechci zasrat, když ty zůstaneš čis?ounkej jak lilie. Ani nápad. Mě nepřechčiješ.“

Obrázek 11

Zpět k „normální“ kresbě. Rohan má hlavu v dlaních, Boban živě gestikuluje jednou rukou, druhou má stále s pistolí u hlavy oběti.“

Rohan: „Do prdele, do prdele, do prdele, do prdele. Tak ho uškrtíme.“
Boban: „Klidně, ale von se podělá a sme tam, kde sme byli. Kdo ho uškrtí, bude smrdět.“

Obrázek 12

Záběr na široce otevřené, vyděšené oči oběti.

Rohan: „Ach jo, jak jsme tady vlastně dlouho?“
Boban: „Asi hodinu a půl, proč?“

Obrázek 13

Záběr na zavřené oči oběti.

Rohan: „Ani bych neřek, že nám to zabere tolik času. Nesnídal jsem a teď je mi z hladu až trochu šoufl. Musíme s tím pohnout.“

Obrázek 14

Obě? se sesunula k zemi, jako by omdlela.

Boban: „Hej zrůdo, co je s tebou? Vstávej!“
Rohan: „Omdlel?“

Obrázek 15

Boban měří oběti tep na krční tepně.

Boban: „Ne, je mrtvej. Možná se mu zastavilo srdce, nebo tak něco.“

Obrázek 16

Rohan chodí po místnosti a mává rukama v rozčilení nad hlavou.

Rohan: „Zasraný srdce, zasraná práce! Ty svině!“ /Kope do mrtvoly/ „Na to se můžu vysrat! Ani nevím, jestli si za tuhle fušku mám vzít peníze. Je mi z toho na nic.“


Obrázek 17
Pohled seshora, roztažená mrtvola uprostřed, vedle ní stojí Rohan a Boban. Rohan se drbe na hlavě.

Rohan: „Dobrá, nech mě chvilku přemejšlet. Snad ten posranej den ještě nějak vyberem.“

Obrázek 18

Rohan vypočítává na prstech, Boban nadšeně odpovídá.

Rohan: „Takže to máme: jedna rychle vyřízená zakázka, k tomu právě čas oběda, dál sou tu dva perfektně voblečený chlapi – z toho mi vychází jen jedna jediná věc. Bobane?!“

Boban: „Rohane...To je přece... oběd u Maxima!“

Obrázek 19

Zpět v interiéru luxusní restaurace, záběr na vyděšeného Rohana.

Doprovodný text: „A zatímco jedli lasagne ....“

Rohan : „Kurva Bobane, do prdele práce, sme totálně v hajzlu!“

Obrázek 20

Mohutný livrejovaný vrátný vyvádí oba dva viditelně zkroušené zabijáky ven.

Rohan: „Kurva Bobane, já tomu nevěřim, ty ses fakt pokecal.“

Konec