Crew.cz

Články

Usagi Yojimbo

Přenesme se v čase o 400 let zpátky, do období vrcholících feudálních válek v dalekém Japonsku. Do období, kdy právo určoval ten, kdo měl za zády větší tlupu ozbrojenců a lidský život znamenal míň, než malá miska rýže. Byla to doba neustálých bojů, dvorních intrik a násilných úmrtí, ale taky doba mnoha statečných činů, lásky a nade vším stojící cti. Byla to doba samurajů…

Přesně v těchto reáliích – místy až přepečlivě detailních a autentických – se odehrávají všechny příběhy série Usagi Yojimbo. Z kategorie seriózní historické četby ji ale vyřazují dvě fakta. Za prvé: fyzická přítomnost všem<a href="https://kupikvadrat.ba/">prodaja stanova</a><br>
<a href="https://tipo.ba/">pik</a><br>
<a href="https://smrtovnica.ba">smrtovnice avaz</a><br>ožných démonů, duchů a bůžků (japonsky zvaných kami), kteří jsou ale pro změnu vesměs přepečlivě věrně a autenticky přebraní z japonských mýtů a legendy. A za druhé: skutečnost, že všechny vystupující postavy mají hlavy zvířat.
To „za druhé“ je obzvláš? podivné a zarážející, ale jenom do chvíle, než znovu zalovíme v historii. Psal se rok 1981. Stan Sakai, zavedený letterer a začínající kreslíř, čmáral první náčrtky k zamýšlenému comicsu, jehož hlavním hrdinou měl být Miyamoto Musashi, nejslavnější japonský šermíř všech dob a autor kultovní Knihy pěti kruhů. Z náhlého popudu však hlavní hrdina dostal králičí hlavu s dlouhýma ušima svázanýma po samurajském způsobu, no a protože v té době právě nastupovala vlna černobílých comicsů o antropomorfních zvířátkách (později proslulá především díky želvím mutantům Kevina Eastmana a Petera Lairda), nápad se zalíbil a série dostala úplně nový směr. Narodil se Miyamoto Usagi, titulní hrdina série Usagi Yojimbo.
Nyní malé lingvistické intermezzo. Co že to teda znamená, to Usagi Yojimbo? Obě slova jsou původu japonského. Usagi (čti „usagi“) je v překladu králík a yojimbo (čti „jódžimbo“) znamená tělesný strážce, neboli bodyguard. Jak přišel hrdina k příjmení Usagi je už z jeho popisu nejspíš jasné, no a označení yojimbo se odvíjí od jeho povolání.
Historie Usagiho života je velmi pohnutá. V přísně hierarchickém Japonsku je Usagi jako syn samuraje již odmala připravován na to, že se jednou sám stane samurajem a bude svou ctí a životem věrně sloužit vybranému lennímu pánovi. Vstoupí proto do učení k mistrovi šermu Katsuichimu, kde se učí nejen šermu, ale taky zásadám bushida, samurajského kodexu. Po ukončení studia se stane pobočníkem a ochráncem pana Mifune, který ale padne v bitvě se svým expanzivním sousedem. Usagi z bojiště unikne s u?atou hlavou svého pána, tajně ji pochová, aby nemohla být zhanobena a stane se roninem, samurajem bez pána. Protože se nemá kam vrátit, nezbývá mu nic jiného, než trávit život věčnou potulkou a z času na čas si něco přivydělat jako tělesný strážce.
Usagiho je těžké si neoblíbit. Je téměř vždy veselý a dobře naladěný, dokáže se radovat ze života, i když by se zdálo, že k tomu nemá mnoho důvodů. Je přátelský, vždy ochotný pomoct lidem v nouzi a nad nikoho se nepovyšuje, což je pro samuraje vlastnost dost nezvyklá. Dokonale vládne dvojicí mečů, které jsou jeho nerozlučnými společníky a o které jako správný samuraj pečuje víc, než sám o sebe. Usagi se vždy neochvějně drží svých zásad, čili bushida, a je téměř nemožné najít u něj nějakou špatnou vlastnost. (O to zajímavější jsou příběhy popisující jeho dětství, ve kterých je představovaný jako dost nevychované, zpupné, ba až drzé dítě.)
Příběhy o králíčkovi-samuraji začínali původně jako prosté samurajské historky, většinou vycházející z anekdot a zážitků tradovaných o skutečném Miyamoto Musashim. Sakai si však nejspíš záhy uvědomil omezení tohoto přístupu a začal svůj vymyšlený svět plnit vlastními postavami a příběhy. Odkazů na historické a fiktivní postavy japonské historie se však nikdy zcela nevzdal, takže v některých příbězích můžeme potkat například slepého šermíře jménem Zato-Ino (předlohou je filmová postava Zato Ichi, naposled k vidění i u nás v podání Takeshi Kitana) či nájemného vraha Osamělého kozla a kůzle (pocta manga sérii Lone Wolf and Cub, Osamělý vlk a vlče, autorské dvojice Kazuo Koike/Goseki Kojima).
Postupem času tak vzniklo rozsáhlé dílo plné originálních postav s propracovanými vztahy, důmyslnou historií a vlastním vývojem, takže některé pozdější příběhy je občas obtížné číst bez znalosti těch předchozích. Z celé plejády charismatických charakterů, které se v sérii objevují kromě Usagiho, můžeme zmínit alespoň cynického lovce odměn Gena (plným jménem Gennosuke), zlověstného vyslance bohů Jeiho, tajuplnou velitelku kočičího klanu ninjů Chizu nebo svérázného bojovného opata Sanshoba.
Co způsobuje, že mají příhody ušatého samuraje takovou sílu a našli si už tolik příznivců a uznání v řadách laiků i uznávaných autorit?
Za prvé za to může vyprávěcí talent autora, který dokáže spřádat poutavé a ve své jednoduchosti geniální příběhy. Spíše než na originalitu zápletky bývá důraz kladen na její zpracování a jedinečnou atmosféru. Vlastní nápady ovšem autorovi rovněž nechybí a jak už několikrát předvedl, dokáže si s nimi poradit stejně hravě na ploše kratičké povídky i dvousetstranového románu (zde narážím především na minisérii Grasscutter, Ostří trav, za kterou sklidil Sakai celou řadu prestižních ocenění, a to včetně Eisner Award).
Za druhé bych příčinu hledal v kresbě. Ta je tak absolutně specifická a svébytná, že si ji není možné s ničím splést a její volbou autor opět jednou ukazuje svoji genialitu. Ačkoliv možná na první pohled může působit infantilně, ve skutečnosti je dokonale stylizovaná a bezvýhradně podřízená svému účelu, tj. sdělovací funkci. Sakai si nepotřebuje hrát na realistického malíře. Svým karikaturám dokáže vtisknout přesně takový výraz, jaký potřebuje, redukuje je téměř na úroveň symbolů, zároveň se ale nevzdává líbivosti a estetického dojmu. Dokonale rozumí comicsu jako médiu, a to jak v rovině vypravěčské, tak v rovině grafické, čehož výsledkem jsou příběhy vybroušené do briliantového lesku.
Pro třetí důvod specifičnosti série Usagi Yojimbo bychom nejspíš měli sáhnout opět jednou do historie, tentokrát do té autorovy. Stan Sakai se narodil 25.3.1953 v japonském Kyoto, ve věku dvou let se ale odstěhoval s rodinou na Havaj a žil tam až do skončení vysoké školy. Odtud pak přesídlil do Kalifornie, kde žije a tvoří dodnes. Japonské kořeny mu tak dávají náhled na kulturu a historii ostrovů vycházejícího slunce, jakého by gaijin („gajdžin“, ne-Japonec) zřejmě nikdy nebyl schopen. Stejně dobře však rozumí i kultuře americké a podřizuje jejím potřebám svůj tvůrčí projev. Dalo by se proto říct, že jeho dílo stojí jakoby mezi dvěma světy, čímž nabývá exotický nádech pro obě strany.
Pojďme ale zase chvíli mluvit o Usagim. Jeho cesta jakožto comicsové série byla téměř stejně spletitá a trnistá, jako jeho cesta coby postavy. Historicky první příběh se objevil v roce 1984 v časopise Albedo Antropomorphics (název dává tušit, na jaké příběhy se magazín zaměřoval). Od roku 1986 vycházely příběhy s Usagim nepravidelně v magazínu Critters, které vydávalo vydavatelství Fantagrafics a u kterého dostal později i vlastní řadu. Po skončení zvířátkovské mánie začátkem devadesátých let byl tak trochu hozen přes palubu, avšak dokázal, že daleko ční nad průměr této módní vlny a přetrval. Nakrátko přesídlil k vydavatelství Mirage, kde dokonce vycházel barevně, až nakonec v dubnu 1996 zakotvil u vydavatelství Dark Horse, pod jehož hlavičkou vychází dodnes a brzy mu zde vyjde devadesátý sešit. Celkově dnes existuje už víc než půl druhé stovky příběhů, které byly sebrány v 19 knihách. V češtině se zatím můžeme těšit pouze ze dvou knih (devítka a desítka, čili Daisho a Mezi životem a smrtí), existuje však velká naděje, že brzy přibudou další.
Usagi Yojimbo je sérií mnoha protikladů, které však vedle sebe existují v dokonalé harmonii. Neznám snad žádný jiný titul, který by dokázal naprosto nenásilně podávat výklad historie, kultury, mytologie a zároveň při tom skvěle bavit, rozesmávat či přinášet hluboká lidská témata k zamyšlení. Pokud tedy chcete vidět comics, který bezesporu patří k zlatému fondu comicsové tvorby, sledujte můj natažený prst ukazující na samuraje s dlouhýma ušima.

23.1.2007 vložil Jiří Pavlovský