Ring volný - scénář
Už zase padá sníh
TO – text v okénku
STRANA 1
Okénko 1. Detail na sněžítko (skleněná koule na stojanu, když s ní zatřeseš, sněží v ní), v něm postavička mávajícího Santa Clause (ruka na hoře) s pytlem dárků přes rameno (NESNĚŽÍ!).
TO : „Vánoce jsou svátky bláznů.“
Okénko 2. Polocelek - sněžítko leží na lavičce v parku (je prosinec – všude sníh).
TO: „Všichni se snaží být milí, usmívají se na celý svět a televizní moderátoři cukrují tak, že by jeden zvracel.“
Okénko 3. Celek - k lavičce běží malý chlapec.
Text chlapec: „Jé, mamí, Santa. Můžu si ho nechat? Můžu, můžu?“
TO: „A pár jedinců se snaží o pravý opak.“
Okénko 4. Detail na chlapce jak třese sněžítkem.
Text chlapec: „Už sněžííí.“
STRANA 2
Okénko 1. Detail na sněžítko, Santa přestal mávat (ruka dole), ozvalo se CVAK – ve sněžítku sněží!!
Okénko 2. Exploze.
Okénko 3. Celek - stejné místo – park, lavička atd. – po explozi – sanitky, policisté, čumilové.
TO: „Letos někdo ukázal na děti bohatých spoluobčanů.“
Okénko 4. Polodetail - stejný obrázek jako v předcházejícím okénku, jen s tím rozdílem, že tentokrát je to fotka v novinách a kolem je nějaký text. Může být vidět i nějaký prst z ruky, která je drží.
TO: „Možná se divíte, proč si s tím dělám vrásky. Říkáte si – hleď si svýho, chlape!
STRANA 3
Okénko 1. Polocelek – pohled jakoby zpoza novin na holčičku (7 let), která do sebe láduje zákusek (prostředí cukrárna).
TO : „No – vždy? hledím.“
Okénko 2. Celek - pohled na muže v plášti, v rukou noviny, a dívenku se zákuskem. Sedí u stolu v cukrárně. Za nimi je výklad, je vidět ven.
TO: „Dokař Sten mě najal, abych hlídal jeho malou dámu v tento sváteční a sakra nejistý čas. Já bych jí přestěhoval pokoj do sklepa, ke dveřím postavil dva maníky a ven bych ji pouštěl jen na záchod. Drastické?“
Okénko 3. Celek - černé siluety na bílém pozadí. Dívenka se naklání přes stůl. Text dívenky: „Strejdo…“
TO: „ Ale bezpečné!“
Okénko 4. Dívenka a muž, detail z profilu (muž se také naklonil).
Text děvče: „…kup mi ještě něco. Třeba rakvičku, jo.“
TO: „Bože, doufám, že to škvrně má jen smysl pro černý humor a ne věštecký dar.“
STRANA 4
Okénko 1. Polocelek - muž vstává, vytahuje peněženku.
Text muže: „Kdepak, musíme domů. Maminka se nemůže dopočítat malých mlsalek.“
TO: „Nejhorší je, že nevím, jak udeří. Otrava, nůž, nebo zase exploze? Ty parchante, co máš za lubem...“
Okénko 2. Polocelek - muž s dívenkou vycházejí ven.
TO: „Mohl by sis dát pohov.“
Okénko 3. Celek - muž klopýtá a překrývá výhled na děvče. Ve stejném okamžiku mu na zádech vykvete krvavý květ.
TO: „A kurva!“
STRANA 5
Okénko 1. Celek - muž se snaží krýt děvče.
TO : „Ta kulka mi vyčistila hlavu natolik, že zbyla jediná myšlenka. Zachraň ji!“
Okénko 2. Detail na oko, v zorničce se odráží dívčin obličej, tázavý výraz.
TO: „Ježíši, už nezvládnu ani to.“
Okénko 3. Detail na oko, obraz v zorničce se rozplývá, jak ho zaplňuje slza.
TO : „Bože, tohle ne.“
STRÁNKA 6
Okénko 1. (celostránkové) celek - děvče zezadu (klečí na chodníku), muž se jí stále snaží krýt, přichází k nim silueta muže, v rukou drží odstřelovací pušku.
TO: „Slyším ho. Jde dokončit rozdělanou práci. A já se válím ve vlastních sračkách a jsem nebezpečnej jako Bambi. Do hajzlu! Kde jsou všichni!? Mají strach, že další na řadě bude jejich potomstvo?! To budou jen tak koukat?? Proklínám je! Všechny!!“
STRANA 7
Okénko 1. Detail – podpažní pouzdro s pistolí, ručka ho rozpíná.
Okénko 2. Detail – ručka vytahuje pistoli.
Okénko 3. Detail – Tvář, zjizvená – jizva se táhne od čela, kolem levého oka, až ke koutku úst, který zvedá v poloúsměvu.
Text vraha: „Ahoj malá, mám pro tebe dárek. Něco, co ti nikdo jiný nedá.“
STRANA 8
Okénko 1. Polocelek – holčička vstává s pistolí v rukou (žádný kanon, bubínkáč s krátkou hlavní), ruce se jí mírně chvějí.
Text Děvčete: „Já nevím. Nevypadáš jako on.“
Okénko 2. Celek - výstřel, vrah se kácí. Siluety.
Okénko 3. Celek - dívka stojí s pistolí v ruce, z hlavně se kouří, plus dvě zhroucené mužské postavy. Ochránce u jejích nohou, vrah o kus dál.
Text děvče: „Ne, TY nejsi Santa Claus!“
TO: „Chytrý děvče.“
KONEC